Heliosféra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Heliosféra je obal částic obklopující Slunce. Nejspodnější a relativně nejchladnější vrstvou heliosféry je chromosféra. Nad fotosférou se rozprostírá chromosféra a dále nad ní žhavá Koróna. Heliosféra končí tam, kde se vyrovnává tlak slunečního větru s tlakem okolních hvězd.

Heliosféra je bublina ve vesmíru utvářená slunečním větrem. I když elektricky neutrální atomy z mezihvězdného prostoru mohou proniknout dovnitř této oblasti, prakticky všechen materiál heliosféry pochází ze Slunce.

Sluneční vítr proudící všesměrně ze Slunce rychlostí několika set km.s^-1 (okolo 1 milionu mil za hodinu v blízkosti Země). V nějaké vzdálenosti od Slunce, řekněme okolo oběžné dráhy Pluta, tento nadzvukový vítr zvolna zpomaluje díky střetávání s mezihvězdnou hmotou. To způsobí náraz, vzniká terminační vlna, a rychlost částic klesá na podzvukovou. Částice mění směr a stávají se součástí mezihvězdného toku hmoty, což vytvoří Slunci heliosférický ohon podobný takovému jaký mají komety. Tato oblast podzvukového toku se nazývá heliosférická pochva - heliosférická obálka. Tato obálka je ohraničena heliopauzou.

Přesná vzdálenost a tvar heliopauzy je stále neznám. Meziplanetární sondy jako Pioneer 10, Pioneer 11, Voyager 1 a Voyager 2 putují pryč ze sluneční soustavy a nakonec překročí i heliopauzu.

Sluneční vítr je složen z částic, ionizovaných atomů ze sluneční korony, a pole, které tyto částice utvářejí. Vzhledem k tomu, že se Slunce otočí kolem své osy za 27 dní, magnetické pole transportované slunečním větrem je stáčeno do spirály. Proměnlivost slunečního magnetického pole je vynášena pryč solárním větrem a může způsobit magnetické bouře v zemské magnetosféře.