Héraklés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Héraklés - (latinsky Heracles, Hercules)byl v řecká mytologie|řecké mytologii syn Diův a Alkménin. Byl obdařen nadlidskou silou, odvahou i důvtipem a byl vzorem pro hrdinu a muže.

Obsah 1 Narození a dětství 2 Dvanáct úkolů 3 Další osudy 3.1 Založení Théb 3.2 Osvobození Prométhea 3.3 Hledání nové manželky 4 Smrt Ífita 5 Omfalé 6 Odplata za křivdy 7 Boj s Giganty 8 Déianeira 9 Na Olympu 10 Odraz v umění 11 Literatura

[editovat] Narození a dětství

Bohyně Héra, která žárlivě střežila každý Diův krok a jeho milenkám i nemanželským potomkům připravovala mnohé strázně a komplikace, Héraklův osud s chutí a záští řádně promíchala.

Ještě před jeho narozením se stalo to, co často předtím i potom - její manžel, nejvyšší bůh Zeus, se zamiloval do krásné Alkmény, dcery mykénského krále Élektryóna a spojil se s ní, když na sebe vzal podobu jejího manžela, tírynthského krále Amfitryóna. Ta po příslušné době porodila hned dva syny - Diova syna Hérakla a hned po něm Ífikla, který byl synem Amfitryóna.

Těsně před jejich narozením však nejvyšší bůh Zeus v radě bohů hrdě prohlásil, že „právě dnes spatří světlo světa největší hrdina“. To ovšem neušlo Héře a rozhodla se manželovi pomstít. Lstí vymámila z Dia přísahu, že kdo se toho dne narodí, bude vládnout všem mužům z Diova rodu. A Zeus odpřisáhl.

Héra bez prodlení zařídila, aby se Sthenelově manželce Nikippě týž den narodil syn, i když měl ještě dva měsíce času. Naopak Alkménin porod pozdržela. A tak se stalo, že se narodil Sthenelův syn Eurystheus a teprve po něm Diův potomek Héraklés. A přesně podle Diovy přísahy stal se Héraklés služebníkem Eurystheovým, a ani sám nejvyšší bůh s tím nic nemohl udělat.

Když se Héraklés narodil, dostal jméno Alkeidés či Alkaios a teprve později Héraklés, což znamená "skrze Héru nabyl slávy". Stalo se totiž, že lstí se dítě dostalo do náruče bohyně Héry a k jejímu prsu. Jakmile se od ní napil, získal nesmrtelnost. Héra se rozzlobila a hned téhož dne na něj poslala dva hady a zatímco jeho bratr Ífiklés strachy křičel, Héraklés uškrtil každého hada v jedné ruce.

Jako malý chlapec se učil všemu, co má umět dospělý muž - řídit vůz, šermovat a zacházet se všemi zbraněmi, boxovat, střílet lukem, učil se taktice a strategii, ale také zpěvu a hudbě. A měl ty nejlepší učitele. Héraklés byl silný a prchlivý, takže když ho učitel hry na lyru Linos několikrát opravil, udeřil ho Héraklés lyrou do hlavy tak, že ho zabil. Za to ho nevlastní otec Amfitryón raději poslal na venkov ke stádům a tam pobyl až do svých osmnácti let. Všechny své vrstevníky převyšoval postavou, silou a odvahou. Na venkově se mladý Herkules proslavil tím, že zabil kithairónského lva, který pustošil tamní stáda. Sám lva vystopoval a zabil ho kyjem, oblékl se do jeho kůže a místo přilby nosil jeho rozevřené čelisti.

Poté se vracel do rodných Théb a potkal výběrčí daní orchomenského krále Ergína. Ti šli do Théb pro sto volů, které Thébané museli po své prohrané válce odevzdávat každý rok. Výběrčí se na Herkula povyšovali a uráželi ho, takže se rozzlobil, uřezal jim uši a nosy, svázal jim ruce a poslal je domů. Thébané ho přivítali s nadšením, jenomže jim v patách táhl král Ergínos s velkou armádou. Héraklés se postavil do čela obránců města, útočníky odrazil a donutil je vrátit Thébám dvojnásobek vybraných daní. Thébský král Kreón dal Héraklovi svou dceru Megaru a půl království. Héraklés se v Thébách usadil a stal se otcem tří synů.

Ten poklidný spokojený život nemohla vidět Héra. Poslala na něj šílenství, v němž pobil Héraklés své tři a Ífiklovy dvě děti a potom mu zase vrátila rozum. Z tohoto třeštění se zachránil Héraklův synovec Ioláos, který byl také napaden, ale podařilo se mu prchnout. Později se všech akcí zúčastnil s hrdinou jako vozataj nebo štítonoš. Héraklés odešel do Delf, aby mu věštba řekla, jak se má od strašného zločinu očistit. A dozvěděl se, že má odejít ke králi Eurystheovi a vykonat dvanáct uložených prací. Héraklés odešel do Argu a usadil se nedaleko Mykén na otcovském hradě Tírynthu. Odsud se hlásil o svých dvanáct úkolů. Eurystheus se tolik bál, že své rozkazy vzkazoval přes svého hlasatele Koprea. Vymýšlel je ale s velkou odvahou. Zároveň s velkou chutí Hérakla urážel a ponižoval.

Než se Héraklés pustil do určených prací, dostal vzácné dary od bohů: Hermés mu daroval meč, Apollón luk a šípy, Héfaistos zlatý hrudní krunýř a Athéna roucho. Dva poslední spolu soutěžili, kdo prospěje nejvíc. Dále Poseidón daroval koňské spřežení, Zeus neprorazitelný štít. Přesto prý Héraklés spoléhal více na svůj kyj, luk a šípy.

[editovat] Dvanáct úkolů

1. zabít nemejského lva

Bylo to obrovské zvíře s neprůstřelnou kůží. Když dorazil do Nemeie, nenašel nikoho, kdo by mu ukázal cestu nebo stopy. Lev vyhubil nebo zahnal všechny lidi z okolí. Dlouho pátral v lesích i kopcích, až narazil na stopu. Vystřelil na lva šípy, ale ty se jenom odrazily od kožichu a neublížily. Vzal na lva meč, ale ten se ohnul. Pak se rozmáchl svým kyjem, trefil lva do čenichu a ten zalezl do jeskyně se dvěma vchody. Héraklés uzavřel jeden vchod, druhým do jeskyně vstoupil, chytil lva za hlavu a tak ho svíral, až se lev udusil. Mršinu poté přinesl do Mykén. Úkol mu zabral třicet dní a přišel prý při něm o jeden prst. Eurystheus udivený a vyděšený mu provždycky zakázal vstup do města, výsledky svých úkolů měl předvádět před branami. Nechal si zhotovit mosaznou nádobu, tu zahrabali do země a král se do ní před příchodem Hérakla ukrýval.

2. zabít lernskou Hydru

Hydra žila v doupěti a řádila v hluboké bažině. Byla příšerná - psí tělo a devět hadích hlav, jedna z toho nesmrtelná. Její dech a pach byl jedovatý. Bohyně Athéna přivedla Hérakla k doupěti a radila střílet na příšeru hořící šípy. Tak donutil Hydru vylézt. Pak se ji pokoušel chytit, roztloukal jí hlavy kyjem, ale z každé rozbité vyrostly dvě nové. Na pomoc Hydře přilezl z bažiny obrovský krab, který štípal do nohou. Héraklés povolal na pomoc Ioláa, ten zapálil od jedné strany les, upaloval Hydře hlavy a poté už nové nerostly. Pak usekl Héraklés i nesmrtelnou hlavu, zahrabal ji pod velký kámen a ještě si ve žluči namočil hroty šípů, které později způsobovaly smrtelná zranění. Eurystheus odmítl uznat splnění úkolu, protože Ioláos podával louče.

3. chytit kerynejskou laň

Těch laní bylo pět, byly rychlé, měly mosazná kopýtka a zlaté paroží. Kdysi bohyně Artemis čtyři z nich sama odchytila a zapřáhla je do svého vozu. Ta poslední volná laň prý pustošila pole. Héraklés chtěl laň chytit, aniž by použil násilí nebo ji poranil. Stopoval ji neúnavně po celý rok, prošel daleké kraje. Nakonec ji dostihl celou vyčerpanou, vystřelil na ni šíp, kterým jí probodl čistě obě přední nohy. Pak teprve ji chytil a nesl ji na ramenou až do Mykén. Bohyni Artemis se omluvil a vinu za lov laně shodil na Eurysthea, jehož úmyslem bylo poštvat bohyni proti Herkulovi.

4. polapit erymanthského kance

Obrovské zvíře pustošilo široký kraj a děsilo vše živé. Héraklés ho měl donést živého. Cestou se zastavil u Kentaurů a tehdy zabil několik Kentaurů a nešťastnou náhodou trefil otráveným šípem Cheiróna, kterému nebylo pomoci. Přál si zemřít, ale nemohl, protože byl nesmrtelný. Později si s ním svůj osud smrtelníka vyměnil hrdina Prométheus a Cheirón se dostal na oblohu do souhvězdí Kentaura. Poté se vydal za kancem. Hlasitým pokřikem ho vyznal z houští, zahnal ho do hluboké závěje, skočil mu na záda a spoutal ho řetězy. Poté ho na ramenou živého odnesl do Mykén. Shodil ho u tržiště, zatímco Eurystheus byl schovaný v sudu. Na nové úkoly Héraklés nečekal, protože se právě shromažďovali Argonauti na svou plavbu do Kolchidy, a připojil se k nim.

5. vyčistit Augeiův chlév

Král Augeiás měl taková stáda dobytka, která z něj udělala nejbohatšího muže na světě. Navíc bohové zařídili, že stáda byla plodná a odolná vůči všem nemocem. Stáje, ohrady a dokonce přilehlá pole byla vrchovatě zanesena hnojem, který se léta nevyvážel. Když Eurystheus tento úkol zadával, představoval si Hérakla, jak roky ručně čistí chlévy. Ale Héraklés obhlédl situaci a prohlásil, že když mu Augeiás dá desetinu stád, bude večer práce hotová. Ten se zasmál a kývl. Nato Héraklés prorazil na dvou místech ohrady, změnil tok dvou blízkých řek Alfeios a Péneios a jejich proud se prohnal ohradami, stájemi a okolními poli. A práce byla večer hotova. Augeiás se začal vytáčet a dohadovat, že úkol byl zadaný Eurystheem a potom ještě zapíral, že by desetinu stád slíbil. Zasedl soud, v něm Augeiův syn Fýleus dával za pravdu Héraklovi a Augeiás je oba vyhnal ze země. A co víc - Eurystheus práci neuznal, protože prý si Augeias Hérakla najal. Vše mělo dohru po letech - Héraklés zničil jeho království, krále zabil a na jeho místo dosadil jeho syna.

6. zbavit zemi stymfálských ptáků

Byli to velcí ptáci jako jeřábi nebo ibisové, ale měli mosazné zobáky, pařáty a křídla. Jsou zasvěcení bohu války Areovi. Žili nad stymfálskou bažinou, ve velkých hejnech vzlétali do vzduchu a zabíjeli lidi a zvířata tím, že nechali padat mosazné peří a zároveň vylučovali jedovatý trus, který ničil porosty. Když Héraklés přišel plnit úkol, viděl, že z bažiny zaútočit nelze, protože člověka neunese a člun se na ni nedá spustit. Pomohla mu Athéna - dala mu kovová chrastítka a Héraklés stál na výběžku hory nebo vysoko na stromě a dělal tak hrozný hluk, že ptáci šílení hrůzou odlétali do dálek až k Černému moři. O tom je zmínka v příbězích Argonautů.

7. přivést divokého býka z Kréty

Divoký býk byl dar boha moří Poseidóna krétskému králi Mínóovi, ovšem s podmínkou, že Mínós ho musí bohu obětovat. Mínós obětoval jiného býka a Poseidón za trest seslal na býka zuřivost, při níž býk pobíhal po ostrově a všechno ničil. Héraklés ho holýma rukama chytil a v dlouhém zápase zkrotil tak, že ho přivezl do Mykén. Eurystheus býka nejprve věnoval Héře, pak ho pustil na svobodu. Když býk později pustošil krajinu až v okolí Athén, zabil ho Théseus.

8. přihnat Diomédovy divoké koně

Diomédes byl thrácký král, vládl bojovným Bistonům. Jeho stáje byly postrachem celé země. Kobyly (podle jiné verze hřebci) měli jména Podargos, Lamón, Xanthos a Deinos. Byli přikováni železnými řetězy k bronzovým žlabům a král je krmil masem svých hostů. Héraklés se cestou do Thrákie stavil u svého přítele, ferského krále Adméta a jeho manželky Alkéstis, kterou zachránil ze spárů smrti. Když poté dorazil do cíle, přemohl čeledíny, koně zahnal k moři a nechal je hlídat svým přítelem Abdérem. Pak spěchal odrazit útok Dioméda. To se mu podařilo, avšak přítele Abdéra divocí koně mezitím roztrhali. Sklíčený žalem přihnal koně do Mykén a Eurystheus je pustil na svobodu. Později pak byli nalezeni rozsápaní divokou zvěří.

9. přinést pás královny Amazonek

Dcera krále Eurysthea zatoužila po zlatém pásu, který bůh Áres daroval královně Amazonek Hippolytě. Byl to tedy devátý Héraklův úkol. Vzal s sebou oddíl věrných přátel, což se hodilo, protože cestou v zemi krále Lyka zaútočili na království divocí Bebrykové a Héraklés je porazil. Za to mu byl Lykos vděčný a Héraklés si získal takovou slávu, že královna Hippolyta mu vyšla vstříc a chtěla mu dobrovolně svůj pás věnovat. Jenže Héřiny intriky rozšířily pomluvu, že Héraklés chce královnu zabít. Amazonky uvěřily, napadly Héraklovu skupinu, došlo k boji a v něm mnoho Amazonek přišlo o život, mnoho padlo do zajetí. Mezi nimi také Antiopa, kterou si vzal později za ženu Théseus. Královnin pás odevzdal Héraklés králi Eurystheovi a ten jej údajně věnoval chrámu bohyně Héry v Argu.

10. přihnat Géryonova stáda dobytka

Další úkol byl přihnat nádherná velká stáda dobytka, které vlastnil Géryonés, obr s třemi těly. Jeho ostrov Eritheia ležel daleko na západě, kde země končila, tam Héraklés prorazil úzkou šíji a postavil u ní dva sloupy zvané "Héraklovy sloupy". Když ho pálilo právě zapadající slunce, vystřelil šíp na sluneční vůz boha Hélia a bůh se nerozzlobil, ale pomohl Héraklovi přeplout na ostrov. Tam se na něho vrhl pes Orthos a hlídač obr Eurytión. Oba byli za chvíli zabiti a potom i Géryonés. Daleká cesta domů byla také plná útrap, musel se vypořádat se silákem Erykem, protože mu ukradl krávu, potom přemoci obra Kákos|Káka, rovněž zloděje. Když už se zdálo, že cesta není daleká, seslala Héra na dobytek zuřivost, ten se rozeběhl a Héraklés měl plné ruce práce, aby stádo sehnal dohromady. Když je šťastný předával Eurystheovi, ten stáda obratem věnoval bohyni Héře.

11. přinést tři zlatá jablka ze zahrad Hesperidek

Splnění předešlých úkolů trvalo osm let a jeden měsíc. Zahrada, kterou Hesperidky (též Hesperovny) opatrovaly bohyni Héře. Byly to dcery Titána Atlanta. Vzácnou zlatou jabloň střežil neúnavně bdělý drak Ládón, obtočený kolem stromu. Héraklés vyrazil na cestu, ale netušil, kde božská zahrada je a nikoho se nemohl doptat na cestu. Putoval dlouho mnoha zeměmi, až mu nymfy poradily vyhledat mořského boha Nérea a tam skutečně získal rady na cestu i na získání jablek. A brzy nato dorazil k Atlantovi, požádal ho, aby sám mu donesl jablka a nabídl se podržet za něj zatím nebeskou klenbu. Stalo se, ale napřed ještě musel Héraklés zastřelit šípem hrozného Ládóna. Netrvalo dlouho a Atlás se vrátil s jablky a nabízel se, že je sám donese Eurystheovi. Jenže Héraklés se nenechal přelstít, naoko souhlasil, jenom si prý potřebuje lépe podložit rameno, aby ho břemeno netlačilo. Vrátil klenbu Atlantovi, vzal jablka a rychle se vzdálil. Když jablka po několika měsících odevzdával králi, ten mu je vrátil zpátky. Héraklés je potom dal Athéně, ta je vrátila nymfám a tím vlastně zpět do Héřiných rukou.

12. přivést psa Kerbera z podsvětí

Posledním úkolem bylo přivést strašného psa Kerbera z podsvětí. Jelikož Héraklés bez zaváhání přijal i tento úkol, získal si náklonnost a úctu bohů a hlavně jejich pomoc, zejména boha Herma a bohyně Athény. Nikdy předtím se nikdo živý z podsvětí nevrátil. Bůh Hermés ho dovedl k tajnému vchodu do podsvětí v blízkosti propasti Tainaru a tam se ho ujala Athéna a rychle procházeli krajinou stínů. Převozník zemřelých Charón, vyděšený podmračeným obrovským návštěvníkem, ho rychle převezl přes řeku Styx (byl prý za tuto výjimku bohem podsvětí Hádem rok spoutaný v okovech). Na druhém břehu stíny mrtvých zmizely, jenom Gorgona Medúsa a Meleagros zůstali poblíž, ale neublížili. Na další cestě u brány Tartaru našel Héraklés své přátele Thésea a Peirithoa přilepené na krutých křeslech. Thésea odtrhl a osvobodil, druhý tam však musel zůstat navěky. Ještě se dostal do sporu s pastýřem Hádových stád, až musela zakročit královna podsvětí Persefona. Potom už byl přijat samotným Hádem a když požádal o vydání Kerbera, Hádés si vymínil, že to musí zvládnout bez kyje a šípů. A tak Héraklés uchopil Kerbera za hrdlo s třemi hlavami, ze šíje vyrůstaly hadí ocasy s ostny, s dračí hlavou na konci. Tiskl ho vší silou. Kerberos se dusil a v poslední chvíli prosil o milost, takže Héraklés ho pustil a vzal ho s sebou na zpáteční cestu. Byla dlouhá a namáhavá, když však dorazili až do Mykén, král Eurystheus s očima plnýma hrůzy padl na kolena a prosil Hérakla, ať obludu rychle odvede zpět.

[editovat] Další osudy

Plnění prvních deseti úkolů krále Eurysthea trvalo Héraklovi osm let a měsíc. Podle některých verzí jich mělo původně být jenom deset, jenže Eurystheus neuznal boj s Hydrou, kde pomáhal Ioláos a Augiášův chlév, kde prý šlo o nájemní práci pro Augeia. Proto přidal poslední dvě práce. Tím se doba služby protáhla na dvanáct let, jak to stanovila původní předpověď.

I v průběhu té doby však vykonal další hrdinské činy. Cestou k Hesperidkám se potkal s obrovským Antaiem, synem bohyně země Gaie. Ten nutil cizince, aby s ním zápasili až do úplného vyčerpání a potom je zabil. Jenže Héraklés už v průběhu boje poznal, že obr čerpá svou sílu z matky země. Ve vhodné chvíli ho zvedl do výše, tam byl obr bezmocný a Héraklés ho zardousil.

[editovat] Založení Théb

Cestou Egyptem založil Héraklés "město o stu branách", které nazval Théby, na počest svého rodného města. V zemi krále Búsirida bylo již devět let velké sucho a hladomor, který prý může zahnat, bude-li každoročně obětován jeden cizinec. Poslední obětí se měl stát Héraklés, ale ten už u obětního oltáře strhl pouta, zabil krále i jeho syna. Tím prý přestal být Egypt cizincům nebezpečný.

[editovat] Osvobození Prométhea

Dále cestoval přes Arábii a došel až ke Kavkazu, kde byl přikován Prométheus a každý den mu trhal játra obrovský sup. Héraklés prosil Dia o milost a dostal ji, protože Dia samotného tento trest už dávno mrzel. A protože bylo třeba, aby místo Prométhea šel do Tartaru dobrovolně někdo jiný, navrhl Héraklés, aby svou nesmrtelnost dal Prométheovi Kentaur Cheirón, tak nešťastně nevyléčitelně raněn Héraklovým šípem při lovu na erymanthského kance. A tak Héraklés prostřelil srdce supa a Prométhea vysvobodil.

[editovat] Hledání nové manželky

Když Héraklovi skončila služba u Eurysthea splněním dvanáctého úkolu, byl svobodný na všechny způsoby. Přenechal totiž svou první manželku Megaru svému synovci a příteli Ioláovi, který ji utěšoval po dobu nepřítomnosti manžela a zvykl si na ni tak, že bez ní nemohl být. Pak Héraklés opustil Théby a vrátil se do Tírynthu. Ale to už se opět ozvala bohyně Héra. Seslala na něj touhu po novém sňatku a on se začal rozhlížet po mladší manželce. Doslechl se, že oichalský král Eurytos hodlá provdat svou krásnou rusovlasou dceru Iolu, ale jen za toho, kdo ho porazí ve střelbě lukem. Héraklés se bez meškání vydal na cestu, do Ioly se zamiloval na první pohled a Euryta porazil na první pokus. To krále rozzlobilo a prohlásil, že svou dceru nedá služebníkovi zbabělého Eurysthea a Hérakla vyhnal. Ten přísahal odplatu v budoucnosti. Nejprve se ale vydal na další cestu pro novou manželku.

Našel ji až v dalekém Kalydónu, byla to Déianeira, krásná dcera krále Oinea. Jejími bratry byli Meleagros a Týdeus. Svou manželku si však musel vybojovat v souboji s obrovským říčním bohem Achelóem. Ten se v souboji změnil v hada a Héraklés ho téměř zardousil. Proměnil se v býka a Héraklés mu v souboji ulomil jeden roh, který pak bohyně Néreovny naplnily různými plody a jako „roh hojnosti“ ho daroval nejvyššímu bohu Diovi. Tak byl Achelóos i přes své „chameleonské“ schopnosti velkým hrdinou přemožen.

A tu se opět svými intrikami přihlásila bohyně Héra. Héraklés žil po svatbě v královském paláci, Héra mu vzala všechnu rozvahu a on zabil syna svého přítele. Chtěl mu dát jenom pohlavek pro bezvýznamnou chybu, ale rána byla prudká a chlapec se už neprobral. Přítel mu odpustil, ale Héraklés opustil Kalydón a i s Déianeirou odešli do Tírynthu. Cestou je potkala další nemilá příhoda. Přišli k řece, kde nebyl most a pocestné přenášel Kentaur Nessos. Héraklés sám přeplaval, ale když Nessos přenášel Déianeiru, její krása ho uchvátila a on ji chtěl unést. Héraklés ho zasáhl smrtícím šípem. Kentaur v poslední chvíli našeptal Déianeiře, aby si nabrala jeho krev a tou když potře Héraklův oděv, vrátí se jeho láska k ní, kdyby už ji nemiloval. Udělala to a na Tírynthu žili spokojeně, vychovávali syna Hylla i další děti - dokud ovšem znovu nezasáhla Héra se svými intrikami.

[editovat] Smrt Ífita

Nejstarší Eurytův syn Ífitos prohlásil, že Iolé se měla stát Héraklovou manželkou. Zastával se ho ještě v okamžiku, kdy se ztratili koně a podezřelým z krádeže byl Héraklés. Pravým zlodějem však byl Autolykos, který změnil kouzly jejich vzhled a prodal je Héraklovi. Když šel Ífitos po stopách stáda, začal mít podezření. Nevinný Héraklés slíbil pomoc při hledání koní, vyšli spolu na vysokou věž a když Ífitos uznal, že své koně nikde nevidí, rozzuřený Héraklés ho vzteky z křivého obvinění srazil z věže dolů.

Po tomto násilném činu chtěl získat očištění, ale když ještě zlostí poničil vybavení delfské věštírny, vyprovokovalo to k boji boha Apollóna, až musel Zeus mezi soky vrhnout blesk a přinutil je ke smíru. Nakonec se přece našla věštírna, kde mu sdělili, že musí opět sloužit, a to jako otrok lydské královny Omfalé celý rok (nebo tři), protože se provinil násilím proti zákonům pohostinnosti. Utržené peníze měl odevzdat králi Eurytovi za zabitého Ífita.

[editovat] Omfalé

Královna Omfalé prý byla ješitná a krutá žena, která Hérakla ponižovala, na druhou stranu mu však poskytovala i "dovolenou", kterou potřeboval na své hrdinské i jiné činy. Jinde se povídá, že si ho koupila spíš jako milence než bojovníka, ostatně měla s ním tři syny Lama, Agelaa a Laomedonta. A nebyla jedinou tamní matkou Héraklových dětí. Na svých dovolených se Héraklés zúčastnil plavby s Argonauty do Kolchidy, při jiné zajal dvojčata, malé Kerkópy, kteří ho připravovali o spánek. Když mu jako masařky bzučeli kolem uší, chytil je, ale protože byli tak malí a šměšní, nechal je jít. Jindy napravoval příkoří, třeba jistému Syleovi, který nutil pocestné pracovat na jeho vinici, všechnu révu vytrhal i s kořeny. Když kmen Lydů začal pustošit zemi královny Omfaly, Héraklés jim vzal kořist a jejich město srovnal se zemí. Zastřelil obrovského hada, který hubil úrodu a lidi. Omfalé mu za to byla vděčná a navíc zjistila jeho pravou totožnost, protože ho měla za anonymního otroka. Poté to propustila na svobodu a on s bohatými dary se vrátil do Tírynthu. Tak skončila jeho tříletá očista.

[editovat] Odplata za křivdy

První zaplatil král Augeiás za svou proradnost v době, kdy Héraklés čistil jeho chlévy. Augeiás mu odmítl dát slíbenou odměnu - desetinu svých stád. Nyní se Héraklés vrátil se svým vojskem a Augeia zabil.

Další nevyřízený účet měl v Tróji. Na jedné ze svých dovolených na trojském pobřeží našel ke skále přikovanou mladou dívku Hésioné, která měla být obětována mořské obludě, která požírala lidi a ničila jim úrodu. Héraklés šel nabídnout, že obludu zabije za dva nesmrtelné sněhobílé koně, které Zeus daroval králi Láomedontovi, otci dívky Hésioné. Héraklés obludu zabil tak, že jí v plné zbroji skočil do hrdla, zůstal tam tři dny a poté vítězně vyšel. Jenže král Láomedón mu dal jen koně obyčejné a Héraklés postavil v Tírynthu armádu a loďstvo, napadl Tróju, zpustošil ji a zabil krále i všechny jeho syny až na Podarka. Toho vykoupila Hésioné jako otroka a dostal jméno Priamos. Héraklés jej poté usadil na trůn.

[editovat] Boj s Giganty

Hrdinské činy dosáhly až na Olymp a odtud se mu dostalo největší cti pro smrtelného muže: sám nejvyšší bůh Zeus ho požádal o pomoc. Proti němu se vzbouřili Giganti, synové svrženého boha Úrana a bohyně Gaie, od níž dostali kouzelnou bylinu, která je chránila proti zbraním bohů. Nebyli však chráněni proti zbraním smrtelníků, proto Zeus poslal bohyni Athénu pro Hérakla. Přišel rád na výzvu svého otce a bez otálení se dal do boje. První zahynul nejsilnější Gigant Alkyoneus a po něm další a s pomocí bohů všichni do jednoho. Získal tím díky bohů i lidí.

[editovat] Déianeira

Poté se vypravil napravit poslední příkoří: za dávnou urážku zabil krále Euryta. Když však spatřil mezi zajatci jeho rusovlasou dceru Iolu, znovu se do ní zamiloval. Když to zjistila jeho druhá manželka Déianeira, ihned si vzpomněla na pomoc. Měla krev Kentaura Nessa, která jí měla vrátit lásku manžela. Pomazala krví Héraklův plášť a poslala mu ho. Otrávená krev vnikla do Héraklova těla a způsobila hrozné bolesti. Když se od svého syna Hylla dozvěděl pravou příčinu, věděl, že je to jeho konec. Nechal se přenést do svého paláce, tam našel už mrtvou Déianeiru, probodla se mečem.

[editovat] Na Olympu

Héraklés v hrozných mukách požádal své přátele, aby ho zbavili života. Na jeho příkaz postavili na hoře Oitě pohřební hranici, položili ho a zapálili. Přes jeho prosby to nikdo nechtěl udělat, až se odhodlal mladý hrdina Filoktétés a Héraklés mu za to věnoval svůj luk a šípy.

Když hranice vzplanula, jasně se zatřpytily blesky Dia hromovládného, z výšin Olympu slétla bohyně Athéna s poslem bohů Hermem a ve zlatém voze odvezli velkého hrdinu na nebe. Vítali ho všichni, dokonce i Héra překonala svou věčnou nenávist, dala mu za manželku svou dceru Hébu. Zeus ho pozval ke stolu bohů, nabídl mu nektar a ambrozii, pokymy bohů a za jeho velké hrdinské činy a utrpení ho prohlásil nesmrtelným.

Héraklés je nesmrtelným hrdinou, dodnes žije v příslovích a bájích, dodnes se konají olympijské hry, které prý založil na památku svého vítězství nad králem Augeiem. Dodnes sídlí na nebi, hned vedle souhvězdí Hydry.

[editovat] Odraz v umění

Výčet uměleckých děl na toto téma je téměř k nedopočítání.

• reliéfy na metopách Héraklés a Kerkópové, Boj Hérakla s Hydrou, Héraklovy práce - jsou k vidění na Akropolis a na Diově chrámu
• vázových maleb jsou sta a tisíce, nejproslulejší jsou Héraklés v boji s Géryonem, Héraklés v zápase s nemejským lvem
• sochy a sousoší Héraklés, Héraklés Vatikánský, Héraklés zápasící se lvem, Héraklés a Kákos, Héraklés a Lykos, Odpočívající Héraklés a Héraklés v zápase s Hydrou
• známé obrazy Odpočívající Héraklés a Héraklés v zápase s Hydrou, Opilý Héraklés, Héraklés a Atlás, Héraklés přináší jablka ze zahrad Hesperoven, Héraklés a Antaios
• básnická a dramatická zpracování: Héraklés (Eurípidés), Herkules a Augiášův chlév (Dürrenmatt) a další.

[editovat] Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky