Ezra Pound
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ezra Weston Loomis Pound (30. října 1885 - 1. listopadu 1972) byl americký básník, esejista, překladatel a literární teoretik. Jeho současníci (např. Thomas Stearns Eliot, H.D. (H.D. Doolittle), D. H. Lawrence, Ernest Hemingway, James Joyce) jej považovali za „pravděpodobně nejlepšího básníka své generace“ (Např. T.S. Eliot v dedikaci Pusté země). Je považován za významného modernistu, za zakladatele Imagismu a Vorticismu. Zajímal se o klasickou poezii, starší románskou a okcitánskou literaturu. Svými překlady a revizí děl Ernesta Fenollosy podnítil na Západě zájem o čínskou poezii. Většinu života prožil v Evropě - v Paříži a v Londýně, nejvíce pak v Itálii. V průběhu 2. světové války podporoval Mussoliniho režim a v Radio Roma propagoval fašismus. Při osvobozování Itálie byl zajat, převezen do USA a souzen. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde strávil 12 let. Po propuštění odjel do Itálie, kde žil až do své smrti.
Obsah |
[editovat] Básnické dílo
[editovat] Ranné básně
Již první zveřejněné básně fascinují obtížnou krásou jazyka, snahou o dokonalost formy. Z básnických sbírek tohoto období jsou nejvýznamnější:
- A Lume Spento
- Personae
- Exultations
- Provenza
Posléze se básník věnuje překladům z čínštiny, zejména překladům Li-Poa. Tyto básně mají vliv na jeho vlastní tvorbu. Pound objevuje techniku „obrazu“, což má být způsob jak čtenáři umocnit zážitek a přiblížit jej myšlenkovému záměru autora. V Londýně a Pařiži pak přispívá do množství literárních časopisů, pro které objevuje T.S. Eliota a Jamese Joyceho. Vzniká hnutí Imagistů, autoři se snaží o dodržování následujících zásad, které definuje Ezra Pound:
- Nepoužívat jiná slova než-li nezbytně nutná (vynechat slovní vatu).
- Používat obrazy - tedy emoční a významové finty, které čtenáři umožní „vhled“.
- Rytmus básní „nemusí být podle metronomu“. Má se používat přirozený tok řeči s přihlédnutím k rytmice v moderní hudbě (klasické, zde nejde o jazz a synkopiku).
Příkladem budiž jeho následující báseň:
Na stanici metra
Náhle zaplanou tváře všech lidí v davu,
vítr jako když pohladí černou mokrou trávu.
[editovat] Střední období - do války
Ve vrcholném období svých „kratších útvarů“ - tedy básní v tradičním lyrickém stylu je Pound objevitelem staronových forem (kombinuje to nejlepší z klasické básnické tradice s novátorstvím). Jeho heslem je „Make it New“ - tedy „Udělej to nově“. Mimo svých výrazně expresivních básní také edituje Eliotovu Pustou zemi. Nejpopulárnější básní Ezry Pounda vůbec je Hugh Selwyn Mauberley. Báseň má několik částí, Pound popisuje osudy fiktivního básníka, jehož snaha je i Poundovým ideálem, a to pozvednout poezii v moderní době nad ostatní umění. V tomto období básník začíná tvořit rozsáhlý epicko-lyrický cyklus Cantos. Rozsáhlé básně navazují na Homéra, Sapfó, Vergilia a na Danteho. Jde o pokus shrnout veškerou evropskou kulturní zkušenost, promísit ji s názory na ekonomiku, vývoj společnosti jako celku, přidat souvislosti s čínskou poezií a historií Spojených států amerických. I velmi vzdělaní lidé mají problémy při snaze porozumět těmto básním, zvláště v pozdějších letech. Do války lze považovat Poundova Cantos za čitelná, s nejčastějšími referencemi k Homérově Odysei, Konfuciově učení a k dějinám Benátského dóžectví.
[editovat] Válka a pobyt v St.Elizabeth Hospital
V průběhu války vystupoval Ezra Pound v rádiu (Radio Roma), kde kritizoval Spojence, zejména pak USA. Naplno také dával vědět o svém antisemitizmu. Jeho řeči byly natolik štvavé, že prý nevyhovovali ani Mussolinimu. Na konci války je Ezra Pound zatčen Američany a vězněn v Pise. Zde napsal Pisan Cantos, které posléze dostaly množství literárních cen. V Americe je pak shledán duševně nemocným a nuceně hospitalizován.
Ukázka z Pisan Cantos:
Co jsi miloval nejvíc,
snad zůstane, zbytek drek.
co jsi nejvíc miloval,
kéž ať nemají moc ti vzít.
Jen to je pravé dědictví.
Je jejich svět, můj; a co jestli vůbec není?
Nejdřiv vidíš, pak se dotýkáš
elysia, i kdyby v síních pekel,
co jsi nejvíc miloval je pravé dědictví.
To co jsi nejvíc miloval, ať zůstane.
V nemocnici píše, setkává se s přáteli. Jedněmi zavrhnut, druhými vášnivě hájen. V tomto období jsou jeho básně-epopeje stále složitější. Je velmi těžké sledovat „co tím chtěl říci“. Nakonec i samotný Pound přiznává selhání svého záměru. Přesto se snaží Cantos dokončit.
[editovat] Po propuštění
Básník odjíždí do milované Itálie, poskytoval rozhovory, pracoval na básních a esejích i na překladech. Ztrácí svoji vizi a jistotu toho, že restaurace etiky a kultury starého světa (antika, renesance) by mohla zachránit Evropu. V tomto smyslu poznamenává v rozhovoru, že je „posledním Američanem prožívajícím tragédii Evropy“.
[editovat] Esejistika, překlady a kritika
K nejznámějším patří ABC četby (přeloženo Annou Kareninovou), ABC ekonomie, eseje o románké literatuře, trubadúrech, o okcitánštině, o tvorbě peněz a o hudbě. Pound hodně překládal románskou literaturu, čínské básníky (Li-Poa), Konfucia.
