Eurodance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eurodance (někdy označován také jako Europop), je styl taneční hudby, oblíbený v Evropě, Oceánii a Jižní Americe především v letech 1992–1996.

Jsou pro něj charakteristické výrazné ženské vokály a jednoduchý refrén, části s mužským rapem, nebo mužské vokály, výrazné basy v rozsahu od 110 do 150 úderů za minutu se syntetizovanými rytmickými figurami.

Eurodance získal své jméno díky faktu, že byl oblíbený především v Evropě a produkován hlavně v Itálii, Německu a Nizozemsku. V tomto stylu produkovaly hudbu stovky uskupení.

Eurodance je velice komerční hudba. Lze ji považovat za důsledek komercializace v hudebním businesu. Někteří producenti, jako například Švéd Max Martin nebo Ital Larry Pignagnoli, stáli za tuctem různých uskupení. Jestliže členové těchto uskupení začali mít příliš velké požadavky, mohli dostat výpověď a být nahrazeni jinými lidmi. Pouze několik málo uskupení se udrželo déle, aby stihli vydat víc ne jeden nebo dva tituly. Mezi nejúspěšnější uskupení náleží pravděpodobně nizozemští 2 Unlimited a němečtí Scooter (i když Scooter mají ve své hudbě silné buřičské elementy a nepatří k srdci eurodancu).

Je třeba také podotknout, že řada vokalistek byla vybírána spíše na základě svého vzhledu než talentu. Na koncetech byl často využíván playback, občas se při nahrávání využívaly jiné zpěvačky než při koncertech. Řada uskupení, jako Captain Jack and DJ Bombay si vytvářela humoristickou image. E-rotic upoutala pozornost svými erotickými texty a videoklipy.

Někteří interpreti, jako Aqua, Daze nebo Hit'n'Hide se často za představitele stylu nepovažují, ale bývají zařazovány do „žvýkačkového popu“. Tyto uskupení pocházejí především z Dánska.

Mezi další případy patří Blümchen nebo Scooter, blížící se k hardcore stylu.

Eurodance si získal nepřízeň podobnou té, jakou zažívala disko hudba v sedmdesátých letech. A podobně jako v tomto období, i eurodance kritici považují za podřadný a příliš komerční.