Disociativní poruchy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Disociativní poruchy patří mezi psychologická a psychiatrická onemocnění. Jsou nazývány disociativní, neboť témeř vždy se v jejich případě jedná o disociaci od pacientovy osobnosti, nebo jeho minulosti, případně její úplné odvržení. Disociativní onemocnění přicházejí v mnoha formách, z nichž nejznámější je zřejmě disociativní porucha identity. Samotný proces disociace je v moderní psychiatrii chápan jako obranný mechanismus jedince. Pacienti se disociují většinou od intenzivních negativních často až traumatických zážitků, které takto ze svého vědomí vylačují do podvědomí.
Obsah |
[editovat] Co je to disociace?
Disociace je mentální proces, který vytváří pocit „odpojení“ od pacientových myšlenek, vzpomínek, emocí, činností a uvědomění si vlastního já. Běhěm období, kdy je postižený disociován, nejsou některé informace v pacientově myslí acociovány s jinými informacemi, tak jako za normálních okolností. Například při traumatické události se může pacient podvědomě disociovat od okolností zmiňované událostí, což nakonec vyústí v mezeru v jeho vzpomínkách a vytvoří tak efektivní obranný mechnanismus proti negativnímu prožitku.
|
MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV |
|
©
Obsah této stránky (nebo jeho část) byl odstraněn kvůli podezření z porušení autorských práv. Text, který sem byl vložen, se nápadně podobá textu z: Tato stránka je proto nyní zapsána na Wikipedie:Porušení práv. Samotná podoba textu nutně neznamená, že k porušení práv skutečně došlo, ale aby text mohl ve Wikipedii zůstat, je třeba ověřit jeho původ. Pokud se nepodaří původ textu ověřit, bude článek či příslušná část po týdnu smazána. Wikipedistovi, který text vložil, by na jeho diskusní stranu mělo být vloženo upozornění {{copyvio autor|Disociativní poruchy}}. |
|
Pokud jste materiál vložil(a) do Wikipedie oprávněně a za podmínek naší licence, uveďte to prosím na diskusní stránce k tomuto článku. Podrobnější informace, jak postupovat, najdete na Wikipedie:Porušení práv. Neobnovujte bez vysvětlení odstraněný text. Takový text by byl opět odstraněn. Pokud máte k šíření textu povolení, prokažte to na diskusní stránce, a text bude v článku následně obnoven. Děkujeme za pochopení. |
|
Vkládáním autorských děl do Wikipedie bez výslovného souhlasu autora nebo držitele práv k šíření pod licencí GFDL porušujete zákon a pravidla Wikipedie. Uživatelům, kteří opakovaně porušují tato pravidla, může být dočasně zakázáno editovat články. Uvítáme však vaše původní příspěvky. |
[editovat] Typy disociativních poruch
Nejčastěji se mezi disocativní řadí následující poruchy:
- Disociativní amnézie
- Disociativní fuga
- Disociativní stupor
- Disociativní porucha identity
- Disociativní poruchy motoriky
- Disociativní křeče
- Depersonalizační a derealizační syndrom
[editovat] Disociativní amnézie
Zřejmě nejhojněji se vyskytující disociativní porucha. Pacient trpí ztrátou paměti různého charakteru a rozsahu. Rozlišuje se mezi amnézií retrogradní a anterogradní. Postižený trpící retrogradní amnézií si není schopen vybavit určité události předcházející nebo přímo související s traumatizující událostí, nebo nehodou, která ztrátu paměti způsobila. Ve výjimečných případech může dojít i k tzv. totální amnézii, kdy si pacient nedokáže vybavit nic ze svých předchozích vzpomínek.
Anterogradní amnézie je taková, kdy je od určité chvíle (většinou opět traumatická událost) narušena pacientova krátkodobá paměť. Postižený má problém zapamatovávat si veškeré vjemy a informace.
[editovat] Disociativní fuga
Je velmi vzácné onemocnění, valná většina psychiatrů se za celou svou praxi s připadem disociativní fugy vůbec nesetká. Pacienti postižení fugou se vydávají na dlouhé cesty z domova, obvykle bezprostředně po prožití traumatu a bezcílně cestují po okolí. Člověk trpící fugou, ačkoliv se svému okolí může zdát zcela v pořádku, si své jednání neuvědomuje a často se stává, že po skončení fugy si z cesty nic nepamatuje a nezřídka bývá také zmaten ohledně toho kým vlastně je. V některých případech jsou jistí jedinci schopni ujít stovky nebo tisíce kilometrů a na takto vzdáleném místě od domova se usadit a přijmout zcela novou identitu.
[editovat] Disociativní stupor
Je druh disociativní poruchy, kdy člověk trpící tímto onemocněním se náhle přestane hýbat, není schopen vykonávat jakýkoliv pohyb včetně řeči
[editovat] Disociativní porucha identity
Zřejmě nejznámější disociativní porucha se vyznačuje tím, že pacient oplývá střídavě dvěma nebo více identitami nebo osobnostmi. Každá z těchto osobností má v pacientově životě svou historii a svou vlastní roli. Lidé trpící touto poruchou si však své další osobnosti neuvědomují. Často si ovšem stěžují na ztráty paměti, neboť jedna osobnost si obvykle nepamatuje a není vědoma prožitků druhé osobnosti.
Překvapující ovšem může být, že jednotlivá alter ega se mohou lišit i co se týče fyzických vlastností, jako například alergie, preferování pravé nebo levé ruky, nebo dokonce počet dioptrií.
Léčba této poruchy je velmi složitá, většinou se však vykonává pomocí kognitivně-behaviorální terapie v kombinaci s hypnózou.
[editovat] Disociativní porucha motoriky
Toto je porucha, kdy daný člověk náhle není schopen hýbat nějakou svalovou skupinou - např rukou, múže to mít zdání i nějakého somatického onemocnění - např. cévní mozkové příhody
[editovat] Disociativní křeče
Při tomto onemocnění člověk vykonává pohyby, které připomínají epileptický záchvat, ale nedochází k jeho dalším projevům, tj. nedojde k pomočení, pokálení, pokousání pokud dojde k pádu, tak ten není takový, aby došlo k nějakému významnějšímu zranění
[editovat] Depersonalizační a derealizační syndrom
- Podrobnější informace naleznete v článku Depersonalizacenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Lidé trpící touto poruchu mají pocit, že jejich mysl a tělo nejsou jednotné. Cítí se jakoby odpojení do své fyzické schránky, mnohdy trpí pocity, že své tělo neovládájí a jsou jen jeho pozorovately. Někdy se tento pocit může přenést i na jedincovo okolí. Ten má potom pocit, že svět kolem něj není opravdový, často tvrdí, že vidí svět jako kdyby přes sklo, nebo jej vidí mlhavě.
Pacient může mít pocit, že některé části jeho těla mu nepatří (ruce, nohy), a často trpí dojmem, že zešílí, nebo že zemře. v krajních případech si může myslet, že je celý jeho život jen sen, nebo že je dávno mrtvý a že to co prožívá je posmrtný život.
Vyvolávacím momentem nemnoci je nejčastěji traumatická událost nebo požití drogy, obvykle marihuany.
Také tato porucha se léčí velmi obtížně, psychiatři ovšem zaznamenali jisté uspěchy při léčbě antidepresivy skupiny SSRI v kombinaci s lamotriginem a kognitivně-behaviorální terapií.
