Diktátor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Označení diktátor (latinsky dictator) vzniklo ve starověkém Římě (v tzv. období republiky). Jednalo se o oficiální mimořádnou funkci „nejvyššího smírčího soudce“, do níž byl diktátor jmenován senátem. Takto jmenovaný diktátor měl za úkol vyvést stát z krize, pro tento účel byl vybaven téměř neomezenými pravomocemi. Pod jeho moc ale nespadaly veřejné finance. Doba jeho diktatury byla časově omezena na šest měsíců. V tomto období nebylo proti jeho rozhodnutí odvolání a ostatní úředníci se stávali více vykonavateli jeho rozhodnutí než vykonavateli svých funkcí. Koncem římské republiky vznikli doživotní diktátoři (Lucius Cornelius Sulla, Gaius Julius Caesar), jejichž moc popírala původní myšlenku tohoto úřadu. V Římské říši byl titul diktátor zrušen roku 44 př. Kr. zákonem Marka Antonia.
Později toto slovo získalo jiný význam a za diktátora již nepovažujeme člověka vybaveného mimořádnými pravomocemi pro dobu krize (válka, výjimečný stav), ale absolutistického či autokratického vládce, který zpravidla ovládá jak moc výkonnou, tak zákonodárnou. Přestože ne vždy má vláda takového jedince negativní dopad na situaci ve státě, získalo toto slovo pejorativní nádech a bývá spojováno s tyranií či jinými formami krutovlády. Díky tomuto posunu se slovo „diktátor“ již nepoužívá jako titul, ale jako výraz negativně hodnotící vládu daného člověka. Oficiálně pak takový vládce zastává nějakou politickou funkci, do níž je soustředěna veškerá moc (prezident, premiér apod.). Většina moderních diktátorů získala moc vojenským převratem (občanskou válkou či jinou neústavní cestou) při nějaké dlouhodobější politické krizi. Taková situace nejčastěji nastává v ekonomicky a politicky nestabilních regionech (Afrika, Asie), kde existovala celá řada „dědičných diktátorů“, či zemí, kde vládlo několik diktátorů po sobě.
[editovat] Nedávná minulost a dnešek
V některých případech autokratické režimy pokračují v extrémnějších formách, např. carské Rusko a následnický SSSR, v kterém měli prakticky neomezenou moc Lenin a první „velký“ diktátor 20. století Stalin.
V některých případech se však diktátor dostane k moci s využitím demokratických principů, které později postupně odbourává, jako např. další „velký“ diktátor 20. století Hitler.
Slova diktátor bývá často využíváno v moderní propagandistice, kdy se právě pomocí stálého spojování slova „diktátor“ a jména nějakého vládce snaží skupiny (nejčastěji politici, novináři a politologové) prosadit nějaké, někdy i osobní, zájmy.
