Dewoitine D.520

Maximální rychlost: 537 km/h ve výšce 7000 metrů (425 km/h u země)
Dolet s max. nákladem: 1&#160;250 km
Dostup: 11&#160;000 m

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dewoitine D.520 před předáním italskému letectvu v roce 1943

Dewoitine D.520 bylo francouzské stíhací letadlo, které začalo vstupovat do služby jen těsně před vypuknutím druhé světové války.

Na projektu Dewoitine.520 se začalo pracovat v listopadu 1936 v soukromé konstrukční firmě vedené Emilem Dewoitinem. První prototyp D.520 poprvé vzlétl 2. října 1938 a byl poháněn novým kapalinou chlazeným motorem Hispano-Suiza 12Y-21 o výkonu 890 koňských sil (660 kW). Bohužel se však během letových zkoušek podařilo dosáhnout rychlosti jen 480 km/h, což bylo mnohem méně než očekávaných 520 km/h.

Originální prototyp a dva další draky letadla byly v roce 1939 vybaveny novým posuvným krytem a většími ocasními plochami. Tyto prototypy byly vyzbrojeny 20 mm kanónem pálícím skrz dutou hřídel vrtule (tato vlastnost se později objevila v mnoha německých i ruských projektech) a dvěma 7,5 mm kulomety v malých tobolkách pod křídly. Letové zkoušky šly poměrně dobře, takže firma získala v březnu 1939 kontrakt na 200 sériových strojů poháněných novějším motorem Hispano-Suiza 12Y-31.

První sériový letoun D.520 vzlétl 2. listopadu 1939. Měl delší trup, pancéřované pilotní sedadlo a v křídle nesl čtyři kulomety ráže 7,5 mm se 675 náboji na zbraň. Kanón měl 60 nábojů. Bojová rychlost se ustálila na 535 km/h.

Dodávky pokračovaly pomalu, protože se projevoval nedostatek různých agregátů vnitřního vybavení včetně i vrtulí. V době nacistického útoku na Francii proto bylo v bojové pohotovosti jen 79 strojů. Celkové skóre bojů bylo, v této fázi války, 109 prokázaných a 39 pravděpodobně zničených německých letadel při ztrátě 75 vlastních, z toho 54 působením nepřítele.