Carl Gustaf Verner von Heidenstam

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Carl Gustaf Verner von Heidenstam.

Carl Gustaf Verner von Heidenstam (6. července 1859, Olshammar, Örebro – 20. května 1940, Övralid, Östergötland) byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916.

[editovat] Život

Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem(jejich korespondence ukazuje na oboustranně hluboký vliv). V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår (Pouť a léta toulek) z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu.

Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „... jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

[editovat] Dílo

Carl Gustaf Verner von Heidenstam, obraz Oscara Björcka.

[editovat] Básně

Vallfart och vandringsår (1888, Pouť a léta toulek), svým radostným laděním a romantizující idealizací se sbírka stala programovým spisem v boji proti vládnoucímu naturalismu. Sbírka vyniká orientálními motivy, hýřivými barvami, dekorativností, metaforami i nezvykle osobním tónem.
Dikter (1895, Básně), monumentální a oslavná lyrika,
Ett folk (1902, Lid), patrioticky laděná básnická sbírka,
By dikter (1915, Nové básně),
Sista dikter (1942, Poslední básně), posmrtně vydaná nerýmovaná lyrika rezignovaného i moudrého stáří.

[editovat] Prózy

Från Col di Tenda till Blocksberg (1888, Z Col di Tenda do Blocksbergu), cestopisné skicy.
Renässans (1899, Renesance), literární manifest, shrnutí novoromatického programu.
Endymion (1899), román s exotickými motivy muslimské kultury,
Pepitas bröllop (1890, Pepitina svatba), polemická satira obhajující novoromantický program (společně s Oscarem Levertinem).
Hans Alienus (1892), velký fantaskní ideový román s krásnými básnickými vložkami,
Karolinerne (1897-1898, Karolíni), cyklus povídek z doby národního ponížení za vlády Karla XII., kde autor rozvinul téma zocelení a zušlechtění národa válkou a obětmi.
Sant Göran och draken (1900, Svatý Jiří a drak), román,
Helliga Birgittas pilgrimsfärd (1901, Pouť svaté Brigity), román,
Skogen susar (1904, Les šumí), román,
Folkungatradet (1905-1907, Strom Folkungů), dvoudílný historický román,
Proletärfilosofiens upplösning (1911, Rozklad a pád proletářské filosofie),
När kastanjerna blommade (1941, Když kvetly kaštany), posmrtně vydané paměti.

[editovat] Česká vydání

Endymion, B. Kočí, Praha 1916-1917, dva díly.
Pouť svaté Brigity, Jan Otto, Praha 1917, překlad M. A. Pešková.
Karolíni, Stýblo, Praha 1917-1918, překlad Viktor Šuman, dva díly.
Endymion, B. Kočí, Praha 1921-1922, překlad Jan Dlabač.
Rozklad a pád proletářské filosofie, Družstvo přátel Studia, Praha 1920, překlad Emil Walter.
Rozklad a pád proletářské filosofie, Ladislav Kuncíř, Praha 1923, překlad Emil Walter.
Pouť svaté Brigity, Ladislav Kuncíř, Praha 1929, překlad Emil Walter.
Svatý Jiří a drak, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, přeložil a úvodem opatřil Oldřich Heidrich.