Bitva u Kressenbrunnu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Kressenbrunnu (dnes Groissenbrunn v Dolních Rakousích, 15 km sz. od Bratislavy) se odehrála 12. července 1260 mezi vojsky Přemysla II. Otakara, krále českého a Bélou IV., králem uherským. Důvodem pro toto střetnutí byl dlouhodobý spor obou panovníků o nadvládu nad Štýrskem.
O bitvě samé víme jen málo, krom toho, že porážka, kterou uherský král utrpěl, byla opravdu zdrcující.
Zachovaly se nám dvě verze bitvy, obě však pocházejí od extrémně zaujatých zdrojů, navíc jsou podstatně odlišné. Obě strany se shodují na tom, že hlavní úlohu v bitvě hrála zrada. Problém je, že se nemohou shodnout, kdo se jí dopustil. Jisté je, že obě armády proti sobě stanuly na protějších stranách řeky Moravy. Zde nastala patová situace, protože nikdo pochopitelně nehodlal brodit řeku před tváří nepřítele a jakmile se dala do pohybu jedna, druhá ji okamžitě následovala. Po dlouhém váhání se nakonec začala brodit armáda Bély IV. a byla poražena. A zde je právě problém.
Podle první verze (autorem je Přemysl II. Otakar) se obě strany dohodly na příměří a on se proto rozhodl rozeslat část svých rytířů do okolí shánět proviant. Toho využili Uhři a urychleně začali překračovat řeku a útočit na tábor. Přemysl však dokázal s pouhými zálohami Uhry zastavit a s rychle shromážděnými oddíly je poté drtivě porazil.
Druhá verze praví, že obě strany, vědomy si neřešitelnosti situace, se dohodly na příměří a na tom, že Přemysl s armádou ustoupí od řeky a dovolí Uhrům ji přebrodit a zaujmout bojové postavení, aby se bitva vůbec mohla odehrát. Na místo toho ovšem Přemysl porušil příměří a zaútočil na brodící se armádu, kterou tím pádem snadno porazil.
Kroniky se ohledně bitvy zmiňují o nadsazených počtech 100 000 mužů na Přemyslově a 140 000 na Bélově straně, pravděpodobně se ale opravdu jednalo o jednu z největších středověkých bitev. Přemysl získal Štýrsko, tedy jen to, o co byl před lety po sňatku s Markétou Babenberskou ochuzen. Zdá se to příliš šlechetné i na „rytířského krále“. Mír mezi oběma panovníky byl ovšem upevněn po nabídce českého krále, že se ožení s jednou z Bélových příbuzných. Vzhledem k možnostem nemohla být řeč o nikom jiném než jeho krásné vnučce Kunhutě.
