Binární planetka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Binární planetky jsou obecně soustavou dvou planetek, letících spolu po oběžné dráze kolem Slunce a přitom obíhajících kolem společného těžiště. V případě, že jsou tyto planetky přibližně stejně velké, pak se těžiště soustavy nachází v prostoru mezi nimi. Pokud je však jedna z planetek příliš malá, leží těžiště uvnitř většího objektu a menší planetka pak obíhá kolem větší. V takovém případě se vlastně jedná o planetku ze satelitem.
[editovat] Vznik
Záchycení jiné planetky při těsném průletu není prakticky možné, protože dle zákonu o zachování energie se pro zachycení satelitu musí uplatnit slapové brždění, při kterém se část kinetické energie tělesa přemění na teplo vlivem deformace tělesa působením slapových sil. Tento princip se však uplatňuje u velkých těles - planet, u planetek s malou gravitací je tento jev zanedbatelný.
Binární planetky tedy vznikají pouze rozpadem původní planetky. K rozštěpení může dojít působením slapových sil při průletu planetky okolo velkého tělesa, nebo - podle jiné teorie - jejím prudkým roztočením (které může nastat nesouměrným vyzařováním tepla).
[editovat] Ida a Dactyl
První objevenou binární planetkou byla planetka (243) Ida. Dne 28. srpna 1993 prolétla sonda Galileo na své cestě k Jupiteru kolem této planetky a pořídila její snímky. Při vyhodnocování snímků byl objeven měsíček planetky, který dostal předběžné označení 1993 (243) 1 a později definitivní označení (243) Ida I a jméno Dactyl.
[editovat] Některé známé binární planetky
Do konce srpna 2005 bylo zaregistrováno celkem 66 případů potvrzených nebo předpokládaných binárních planetek a jedna planetka trojnásobná (se dvěma satelity), (87) Sylvia.
V seznamech katalogizovaných planetek jsou binární planetky označeny kódem BIN.
