Anup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anup - (přesněji pravděpodobně Inpu, řecky a latinsky Anúbis, etymologie jména je neznámá a byla nejasná už Egypťanům), staroegyptský bůh zemřelých, pohřebišť a mumifikace. Patří k nejstarodávnějším egyptským bohům, současně jeho uctívání trvalo až do konce starověku. V Egyptě byl spojován s významově nebo ikonograficky blízkými bohy (Sokar), s některými nakonec splynul, resp. je víceméně vstřebal (Vepuaet, Chentiimentiu), přičemž jejich jména se stala Anupovými epitety.

Nejdříve v období Střední říše, kdy v pohřebním rituálu nabyl na významu kult Usira a zastínil tak ostatní podsvětní bohy, byl Anup zapojen do okruhu usirovských mýtů, nejpozději v Nové říši začal být spojován nejen s mumifikací, ale i s obřadem otevírání úst zaručujícím posmrtný život. Pro souvislost s Usirem se Anupův kult v době helénismu nakonec objevuje spolu s kulty Serapida a Isidy (egyptské Esety) i v antickém světě, přežíval ještě v době křesťanství.

Poznámka: Následující text je určen k úpravě:

Vítal zesnulé v záhrobí a doprovázel je k Usirovi. Při soudu mrtvých vážil srdce zesnulých s tzv. perem pravdy (obsahovalo všechny hříchy, které zesnulý za svého života spáchal). Kromě Anubise a Usira byl u soudu ještě bůh Toth. Anubis byl díky těmto funkcím nazýván pánem východu. Byl bezpochyby mistrem všech mumifikačních rituálů a technik. Byl bohem balzamování. Kněží, kteří vedli mumifikaci, si nasazovali jeho masku, aby se tak bohu přiblížili. Anubis byl rovněž bohem naděje, protože mohl vrátit život mrtvým, byl strůjcem znovuzrození člověka.

Anubis se údajně narodil z nemanželského vztahu mezi Usirem a jeho sestrou Nebthet a byl kojen a vychován bohyní Esetou. Jako její věrný druh ji později ochraňoval, když pátrala po kouscích těla svého zavražděného manžela Usira, kterého zavraždil jeho bratr Sutech. S pomocí této bohyně objevil mumifikaci, díky které složil dohromady tělo Usira.

[editovat] Mytologie

[editovat] Teologie a kult

[editovat] Ikonografie

Anup byl znázorňován v podobě psa nebo (mnohem častěji) šakala ležícího na břiše, často na podstavci v podobě svatyně či ploché schrány. Jeho barva je vždy černá v kombinaci se zlatým lemováním. Může mít také podobu muže se psí (šakalí) hlavou. V Římské době, kdy byl zdůrazňován jeho aspekt ochránce Esety, může být zachycen ve zbroji (např. římského legionáře).

Také v antickém prostředí, v němž je to jinak zcela neobvyklé, si Anup zachovává zobrazení v podobě muže se zvířecí hlavou (zde ovšem spíše psa než šakala). Protože je spojován s Hermem Psychopompem, je jeho atributem hůl se dvěma ovinutými hady. Kosmickému aspektu, který je mu nově přičítán, odpovídá slunce a srpek měsíce mezi ušima.