Antonín Puč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Antonín Puč (16. května 1907 – 18. dubna 1988) byl slavný český fotbalový útočník, střelec branky ve finále MS 1934 v Itálii a člen Klubu ligových kanonýrů.

Antonín Puč

Reprezentační kariéra:

59 zápasů, 34 branek (do nedávna nejlepší střelec reprezentace, překonal ho Jan Koller)

Česká nejvyšší soutěž:

123 branek (112 za Slavii Praha, 11 za Viktorii Žižkov) kterými se nesmazatelně zapsal mezi nejlepší české kanonýry.

Info:

Legendární postava naší kopané, střelec, jakých je málo. Sehrál 59 utkání v dresu ČSR, dal 34 góly. Jeho specialitou byly ostré falšované střely z těžkých úhlů, kterým málokdo dokázal čelit.

Antonín Puč začínal v Čechii Smíchov, přešel do SK Smíchov a odtud jako osmnáctiletý v roce 1925 do Slavie, za kterou hrál 13 let. Pak hrál ještě krátký čas za žižkovskou Viktorii a končil opět na Smíchově. Dlouho hrál na místě levé spojky, ale když přišel do Slavie Vlasta Kopecký, přešel Puč na levé křídlo a hrál výborně i na novém místě. Znovu dával góly, protože Kopecký a v dresu ČSR Nejedlý mu posílali skvělé, kolmé přihrávky, na které Puč nabíhal. Střílel většinou halfvolejem, a protože měl skvělé klopení nohy, nikdy nepřestřelil. Hrál na dvou mistrovstvích světa, roku 1934 v Itálii a 1938 ve Francii.

Úryvek z článku o MS 1934 v Itálii z knihy Svět devadesáti minut, 1. díl: „Po změně stran získalo naše mužstvo znatelnou převahu, Plánička si už v té době mnoho nezachytal. V 73. minutě byl Puč sražen a italský záložník Ferraris ho ještě na zemi zasáhl kopačkou do hlavy. Puče odnesli ze hřiště. Místo lékaře musel zakročit redaktor Petrů. Šel na to dost svérázným způsobem, ale jak se ukázalo, zdařile. O Puče se pokoušely mrákoty, a tak pan Petrů přispěchal se čpavkem. Puč na to nikdy nezapomněl. Kapky čpavku mu při ošetřování vlétly do očí. Vyletěl jako blesk a začal pobíhat po atletické dráze. Celý svět se s ním točil. Ale stiskl zuby a vběhl na hřiště.
Italové se zřejmě domnívali, že náš křídelní útočník je ještě mimo hru, a tak mu nevěnovali pozornost. Olda Nejedlý na Puče však nezapomněl. Poslal mu dopředu prudký míč, Tonda Puč jej stačil doběhnout a dva metry od brankové čáry, v plném běhu, poslal falšovanou střelu na italskou branku. Než se stačil Combi vzpamatovat, byl míč v síti. Takové góly můžete vidět občas i dnes, podobně například překonal Amarildo našeho Schrojfa v Chile. Jenomže po utkání se Puč upřímně přiznal, že při střele zavřel oči, napálil míč a nevěděl, kam vůbec letí. U Puče nebyly takové góly žádnou zvláštností, dokonale ovládal tajemství „šajtle”.”