František Plánička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František Plánička (2. června 1904 - 19. července 1996) byl jeden z nejlepších českých i světových fotbalových brankářů.

František Plánička zcela vpravo

František Plánička, který stejně jako např. František Veselý II., po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč za pouhých a neskutečných 800 Kč! Z této částky dokonce mladý František neměl ani haléř. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě (osmý brankář) 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech.

Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. V roce 1985 se mu právem dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu. Jeho jméno nezůstane nikdy zapomenuto.
Poslední rozloučení s F. Pláničkou se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Františku Pláničkovi byl v roce 1994 udělen Titul fotbalového rytíře a byl vyznamenán Cenou dr. Václava Jíry.