Akademismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Akademismus, anglicky Academic Realism, jeho milovníky nazývaný jako tradiční humanismus, je styl ve výtvarném umění, který v druhé polovině 19. století završil klasicismus. Hlavní snahou akademismu je dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance, jednou z nejdůležitějších technik, kterou často používá, je barokní Caravaggioův (1571 – 1610) šerosvit. Akademičtí malíři se vesměs narodili mezi lety 1823 – 1836.

Akademie výtvarného umění (L’Académie des Beaux-Arts) měla 50 členů. V roce 1795 byly sjednoceny její sekce. Škola výtvarného umění (L’Ecole des Beaux-Arts) se tak jmenuje od roku 1793. Má 3 sekce: malbu, sochařství a architekturu. Professoři školy měli les ateliers d’artistes, kde hlouběji seznamovali studenty se svou technikou.

Nejslavnější akademickou výstavou byl Salón, který byl pořádán od roku 1737 každý rok v dubnu v Paříži v Apolónově salónu (Salon d’Apollon) v Louvre. (V letech 1802 – 1831 a 1852 – 1863 byl pořádán jako bienále.) Po roce 1890 nastal jeho úpadek rozpadem na dva soupeřící Salony.

S akademismem je úzce spjat Římský konkurs (Le concours de Rome), jehož vítěz obdržel Římskou cenu (Premier Grand Prix de Rome) – tříleté stipendium pro nejnadanějšího malíře, aby v Římě studoval antické umění. Byl organisován od roku 1664 a zrušen v roce 1967. Od roku 1803 stipendisté bydleli ve Villa Médicis, sídle Académie de France.

Po roce 1874 byl soupeřem akademismu modernismus – avant-garde (tedy impresionismus, který však byl ještě více méně součástí tradičního umění; od 80. let postimpresionismus a symbolismus). Dá se říci, že jako uznáváné umění akademismus skončil před první světovou válkou. Po druhé světové válce byl považován za zpátečnické umění, které dusilo nastupující pokrokové směry. Renesance akademismu začala na konci 70. let 20. století.