Želvy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Želvy | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 želva paprsčitá |
||||||||||
| Taxonomické zařazení | ||||||||||
|
||||||||||
| Čeledi | ||||||||||
|
Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo chráněno kostěným krunýřem, který se vyvinul z jejich žeber. V dnešní době žije na 300 druhů, jak vodních, tak suchozemských. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů.
Mořské želvy dorůstají do obrovských velikostí a žijí v oceánech v teplých a tropických častech Země. Sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší, zatímco suchozemské želvy dorůstají až do velikostí mořských želv. Naměřené velikosti želv se pohybují od pár centimetrů (lesní druhy), až po dva metry v případě želvy sloní. Všechny želvy mají ochranný krunýř kolem celého těla, jen některé ale dokáží zatáhnout do něj i hlavu (dokáže to například želva žlutohnědá, narozdíl od kajmanky supí). Horní čast krunýře se nazývá karapax, dolní část plastron, dohromady jsou spojeny mostem. Krunýř je tvořen štítovými deskami, obvykle je karapax složen z pěti hřbetních, osmi žeberních a 24 postranních desek. Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy. Želvy jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili více než 150 let.
I přesto, že některé druhy stráví značnou část života pod vodou, potřebují dýchat vzduch a tedy musejí vyplouvat na povrch v pravidelných intervalech, aby doplnily plíce čerstvým vzduchem. Část života stráví i na souši. Mořské želvy kladou vejce na suchých písečných plážích.
Vědci také zkoumají schopnost některých australských sladkovodních želv dýchat pod vodou. Některé druhy mají prostornou kloaku, jejíž sliznice tvoří prstovité výběžky, papily, které mají bohaté krevní zásobení a zvyšují povrch kloaky. Želvy tak mohou přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě, papily fungují podobně jako rybí žábry.
[editovat] Evoluce a taxonomické zařazení
První želvy se na zemi objevily už v éře dinosaurů, někdy před 200 miliony lety. Jsou jedinou přeživší větví prastarého kladistického podstromu anapsid, který obsahuje skupiny jako Millerettidae, Procolophonoidea a Pareiasauria. Lebka všech druhů anapsid postrádá otvory ve spánkové oblasti. Všechny ostatní žijící druhy amniot mají právě tyto lebeční otvory. Většina anapsid vyhynula v pozdním permu s výjimkou rodu Procolophonoidea a předchůdců želv.
Nicméně nedávno bylo prokázáno, že typická vlastnost anapsid, kterou převzala i želví lebka, nemusí být znak určující, že jsou želvy potomci anapsid, ale spíše že jde o případ konvergentní evoluce. Nejnovější fylogenetické studie proto zařadily želvy mezi Diapsida, o něco blíže k šupinatým nez k archosaurům. Všechny nové studie podporují nové zařazení želv, i když některé přiřazují želvy blíže k archosaurům. Přezkoumáním předchozích fylogenetických stromů, které dokazovaly příbuznost želv s anapsida, bylo zjištěno, že mylné zařazení želv bylo způsobeno jak počátečním předpokladem, že želvy patří mezi Anapsida (a spíše zkoumaly, jaký typ anapsid želvy jsou), tak nedostatečně širokým vzorkem fosilních a recentních taxonů nutných pro sestrojení kladogramu. Přestože věc ještě není uzavřena, většina vědců se nyní přiklání k názoru, že želvy jsou diapsidní.
Vůbec celá klasifikace třídy je velmi komplikovaná a zmatečná. Je to polyfiletický taxon, mezi plazi bychom správně měli zahrnovat i ptáky a savce. Více informací najdete na stránce věnované plazům.
Soubor:Leatherback.jpg
A sea turtle. Photo credit: NOAA -->
