Železnice v Albánii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Albánská železnice patří k nejmladším železnicím v Evropě. Její páteř tvoří trať na jaderském pobřeží s jedinou delší odbočkou procházející náročným horským terénem z Drače (Durrës) do Pogradece. Albánská železniční síť (mimo dnes nefungující úzkokolejky) je dlouhá 447 km a je zcela bez elektrifikace. Maximální dosahovaná rychlost se na většině tratí pohybuje mezi 35 a 50 km v hodině.

[editovat] Historie sítě

Albánská železniční síť se začala budovat v roce 1917. Nicméně v meziválečném období se jednalo jen o železnici úzkorozchodnou určenou především pro přepravu vytěžených surovin do přístavu [Vlorë].

Teprve v roce 1947 je otevřen první úsek trati s normálním rozchodem kolejí a je zahájena přeprava osob. Rozvoj železniční sítě v Albánii pokračuje průběžně až do 80. let. V roce 1984 je dobudována spojka do Černé hory, a Albánie je tak napojena na evropskou železniční síť. Tato část trati je ale od počátku určena pouze pro nákladní dopravu.

A bylo to právě toto železniční spojení, které nejvíce utrpělo vandalizmem za nepokojů v roce 1991 a 1997. Mezi lety 1991 a 1996 tak trať do Černé hory byla uzavřena a pak znovu od roku 1997. Provoz (zase jen nákladní) na ní byl obnoven až v březnu 2003.

[editovat] Vozový park

Od počátku se albánská železnice potýkala s nedostatkem vozidel. První parní lokomotivy získala darem ze SSSR, další vozidla pak z větší části barterovým obchodem. Tak se dnes v Albánii můžeme v provozu setkat z osobními vagony z Číny, Československo výměnou za chrom zase v 60. letech dodalo první dieselové lokomotivy. V dnešní době obměna vozového parku probíhá především nákupem vyřazených vozidel od francouzských, italských, německých či rakouských železnic.