České středohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

České středohoří je geomorfologická jednotka o rozloze 1 265 km². Z hlediska horopisného patří do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie. Rozkládá se na území okresů: Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem.

Porta Bohemica.

84 % území tvoří chráněnou krajinnou oblast (CHKO) České středohoří o výměře 1 063,17 km².

• Nejvyšší bod: Vrchol Milešovky 836,5 m n. m.
• Nejnižší bod: Hladina Labe v Děčíně 121,9 m n. m.
• Maximální výškový rozdíl: 714,6 m
• Vnitřní horopisné členění: Verneřické středohoří na pravém břehu Labe, Milešovské středohoří na levém břehu.

Milešovka

• Geologie: Převaha čedičových hornin (73,6 %), zbytek trachytické a v malé míře andezitické horniny. Územím CHKO prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lakolity, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev (Trosky, Kunětická hora). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe. Z výlevných hornin tu převařují čediče a znělce, v menším zastoupení trachyty, z usazenin pískovce a opuky.
• Zvláštnosti:
  • Loupežnická jeskyně u Velkého Března je největší pseudokrasová jeskyně v neovulkanitech v Česku.
  • Na Borečském vrchu a Plešivci jsou ledové jámy.
  • V širším okolí Třebívlic se vyskytuje český granát, ojediněle i diamant.
  • Jihozápad Českého středohoří patří k nejteplejším a nejsušším místům republiky.
  • Severozápad středohoří byl v zájmu těžby uhlí vyňat z původně navrhované CHKO a krajina je zde silně negativně ovlivňována těžbou uhlí a souvisejícím průmyslem.
• Vodní toky: Osu středohoří tvoří mimořádně úrodné údolí Labe. Dalším větším tokem je Ploučnice. Centrální části obou podcelků jsou odvodňovány drobnými toky směřujícími k Labi, Ploučnici a Bílině. Na labských přítocích v okolí Ústí nad Labem jsou zpětnou erozí vytvořeny vysoké vodopády (nejvyšší 12 m).
• Lesy: Lesnatost je malá, 28,4 %. Vyskytuje se především dub, buk, habr, bříza, jasan, lípa a javor. Nejvyšší zastoupení má smrk (32,8 %).
• Drobná fauna a flóra: České středohoří má příznivé podmínky pro výskyt náročnějších druhů rostlin a živočichů, běžně žijících v teplích krajích, díky své přirozené uzavřené poloze ze severu a otevřené z jihu. Najdeme zde např. lilii zlatohlávek.
• Maloplošná chráněná území: Celkem 39, z toho národní přírodní rezervace 5, národní přírodní památky 8, přírodní rezervace 11, přírodní památky 15.
• Lidová architektura: Pro České středohoří je specifická venkovská sídelní struktura, daná hustou sítí malých obcí, osad a drobných sídel. Početné jsou památky lidové architektury, prolíná se tu několik regionálních typů lidových staveb (objekty zděné, roubené, hrázděné). O bohaté historii svědčí i několik předslovanských a slovanských hradišť, řada středověkých hradů na vrcholech kopců, tvrzí, zámků a dalších šlechtitelských sídel.
• Rozhledna na Sokolím vrchu