Čedič
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čediče, též bazalty, jsou tmavé, výlevné vyvřelé horniny, porfyrické nebo sklovité struktury. Obsahuje pyroxeny (augit, titanaugit), plagioklasy (labradorit – anortit), olivín. Odlučnost čediče je obvykle sloupcovitá. Textura bývá proudovitá nebo všesměrná.
Čedič se taví při teplotách kolem 1350 °C. Je odolný proti obrusu.
Obsah |
[editovat] Výskyt
[editovat] Česká republika
České středohoří, např. kopec Tlustec
[editovat] Svět
Čedič tvoří z velké části zemskou kůru.
[editovat] Využití
Ve 20. století s rozvojem petrurgie, slévárny čediče produkují např. dlažby, žlaby nebo třeba otěruvzdorná potrubí, která se nejčastěji používají pro pneumatickou dopravu práškových a jemnozrnných substrátů.
Čedičová tavenina se také dá rozvláknit, vznikají tak vlákna vysoce pevná a ohebná. Vlákna předčí svými fyzikálními, mechanickými a chemickými vlastnostmi vlákna skleněná i azbestová. Tkaniny z čedičových vláken se dají použít ve stavebnictví, v leteckém průmyslu, k výrobě tepelných, zvukových a chemických izolací atd.
Dále se čedič stále používá na štěrk a kamenivo do betonů.
 Čedičová brekcie |
 Olivinický čedič |
 Panská skála u Kamenického Šenova. |
 Giant's Causeway v Severním Irsku |
