Václav Boštík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Václav Boštík (6. listopadu 1913, Horní Újezd u Litomyšle – 7. května 2005, Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Roku 1937 nastoupil na Akademii a stal se žákem prof. Willyho Novaka. Od roku 1942 byl členem Umělecké besedy. V roce 1960 se stal jedním se zakládajících členů skupiny UB 12, která výrazně poznamenala vývoj československého umění v 60. letech.

Rané dílo Václava Boštíka je hodně ovlivněno malíři Corotem a Cézannem. Už v polovině 50. let, kdy u nás bylo umění svázáno socialistickým realismem, přešel Boštík k abstraktní tvorbě.

Kromě malování vytvořil Václav Boštík v letech 1955 až 1959 s Jiřím Johnem i unikátní pražský památník obětem holocaustu. Na zdi Pinkasovy synagogy napsali 77 297 jmen nacistických obětí. Později se podílel na restaurování renesančních sgrafit na fasádě zámku v Litomyšli.

Václav Boštík představuje vrcholnou hodnotu v novodobém malířství. V pozdních dílech překonává hranice výtvarných žánrů. Jeho obrazy přesahují dokonce i hranice umění, blíží se mystice i vědě, působí jako výsledky neobyčejně vnímavého snění. Je z nich patrná snaha o uchopení principu a tajemství celého vesmíru.

V roce 2004 získal cenu od ministra kultury a v témže roce medaili za zásluhy od prezidenta republiky.