Tomáš Goder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Olympijské medaile
bronzová	ZOH 1992	skoky na lyžích - družstva	620.1

Tomáš Goder (* 4. září 1974 Desná) je český skokan na lyžích a olympijský medailista.

Obsah

1 Růst…
2 ...a pád
3 Největší úspěchy
4 Externí odkazy

[editovat] Růst…

Ke skokům se dostal přes nábor na základní škole. Poté navštěvoval jilemnické gymnázium, kde ho trénoval Luděk Matura, jenž platil za experta na nově se prosazující V-styl. Jeho svěřenec Goder byl považován za velmi nadějného českého skokana. To potvrdilo i stříbro na juniorském mistrovství světa, které získal v roce 1991. Porazila ho pouze budoucí rakouská skokanská hvězda Martin Höllwarth. V soutěži družstev byl Goder dokonce součástí vítězného týmu.

Dva týdny poté si odbyl premiéru v závodě světového poháru. Na leteckém můstku v Planici ještě neuspěl - skončil až 55. - ale v prosinci 1991 se v Sapporu již dostal na 13. místo. Při letech v Oberstdorfu v lednu 1992 si vyskákal dvakrát 4. místo.

Na olympijských hrách v Albertville mu nevyšel závod na středním můstku, na velkém můstku skončil dvacátý, ale v týmové soutěži získal spolu s Františkem Ježem, Jaroslavem Sakalou a Jiřím Parmou bronzovou medaili. Goder měl na úspěchu značný podíl: jeho první skok byl 117 metrů dlouhý a byl zároveň nejdelším skokem první série. Podruhé dolétl na značku 110 metrů a ve své sérii byl druhý nejdelší. V celé týmové soutěži se našli pouze čtyři lepší skokani.

[editovat] ...a pád

V březnu 1992 se zúčastnil i mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově a skončil na svém „oblíbeném“ čtvrtém místě. Poté však již dosáhl jen na osmou příčku v závodě v Planici v roce 1993.

Jeho kariéru přerušil pád při letním závodě na umělé hmotě. Goder si natřikrát zlomil ruku a měl 33 stehů. Řada skokanů se po pádu nedokázala plně vrátit mezi špičku a Goder byl jedním z nich. „Technicky jsem byl rozhozený, přestával si věřit a hledal odrazovou hranu,“ vyprávěl deníku Sport. „Dříve jsem mohl skákat automaticky, se zavřenýma očima. Teď jsem se marně hledal.“

Ze skokanských můstků zmizel na konci sezóny 1994. Po třech letech se krátce vrátil. Poslední skok absolvoval 12. ledna 1997 v Harrachově, kde skončil na 51. místě. Konec jeho kariéry přímo nesouvisí s propadem ve výkonnosti. „Bolela mě záda, měl jsem vyhřezlé plotýnky, deformaci obratlů. Hodně jsme tehdy trénovali a rehabilitace tomu nebyla adekvátní. Už tehdy jsem byl načatý, později mě to dorazilo. Nedělám ani rekreační sport - ani se nehnu,“ vysvětloval Sportu.

S manželkou, bývalou spolužačkou z jilemnického gymnázia, má dceru Annu-Marii. Od roku 1996 žijí v Úpici. V Úpici také zastává funkci předsedy tamní sportovní komise. Pracuje v železářství.