Stejnosměrný motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stejnosměrný motor je točivý elektrický stroj, pracující na stejnosměrný proud. Byl objeven náhodou v roce 1873 Zénobe Gramme.

[editovat] Princip činnosti

Motor využívá principu minimální energie. Ve vnějším magnetickém poli se nachází smyčka, kterou protéká proud. Ten indukuje magnetické pole, které je vždy orientováno stejně jako vnější magnetické pole; toho je dosaženo díky komutátoru, který změní směr proudu smyčkou pokaždé kdy dojde k překlopení. Energie této soustavy bude nižší, pokud budou magnetická pole orientována proti sobě. Proto působí na smyčku moment, který se ji snaží překlopit. Protože po překlopení se změní směr proudu protékajícího smyčkou, pokračuje toto pak dále.

Další možné, ekvivalentní vysvětlení: Proud protékající smyčkou se chová stejně jako permanentní magnet, který se může otáčet. Díky komutátoru se navíc dvakrát za otáčku změní jeho polarita. Jelikož souhlasné póly magnetů se odpuzují, tak pokud je komutátor nastavený tak, že se polarita magnetů změní v okamžiku, kdy jsou si jejich opačné póly nejblíže, tak budou na pohyblivý magnet neustále síly, které ho budou nutit k pohybu.
Na obrázku jsou šipkami znázorněny odpudivé síly mezi vnějším polem statoru a polem rotoru. Rotor je tvořený cívkou a magnetické pole, které cívka vytváří, je na ní barevně znázorněno.

Tento článek o automobilech je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.