Spisovná čeština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spisovná čeština je podoba českého jazyka, která se používá na oficiální úrovni. Používá se při oficiálních příležitostech, v úředních dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích. Vznikla na základě středočeského nářečí.

Varianta spisovné češtiny, která je doporučována v mluveném projevu, se nazývá hovorová čeština.

Obsah 1 Obecně 2 Normy 3 Jiné útvary jazyka 4 Podívejte se také na 5 Externí odkazy

[editovat] Obecně

Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, jejichž dodržování je v určité komunikaci závazné. Tato pravidla určují psanou i mluvenou podobu jazyka.

Pravidla především určují

• spisovnou slovní zásobu,
• správnou výslovnost,
• správné tvoření slov koncovkami,
• přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích.

Spisovná čeština je kodifikována zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. Střediskem kodifikace je Ústav pro jazyk český ČAV.

[editovat] Normy

• pravidla českého pravopisu
• slovníky
  • Slovník spisovného jazyka českého
  • Slovník spisovné češtiny

[editovat] Jiné útvary jazyka

Mimo spisovné češtiny se využívají i jiné útvary českého jazyka

• nářečí
• profesní mluva
• slang
• argot

[editovat] Podívejte se také na

• pravopis

[editovat] Externí odkazy

• Spisovná čeština ve škole