Smrt si říká Engelchen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Smrt si říká Engelchen (1959) je autobiografický román slovenského spisovatele Ladislava Mňačka (Smrť sa volá Engelchen), odehrávající se převážně za druhé světové války.

Román začíná v posledních hodinách války, ale retrospektivně se vrací do minulosti do vesnice Ploština. Hlavní hrdina – partyzán Voloďa – je zraněn v Praze kulkou do páteře. Lidé jej odvezou do bezpečí. Pak se stává prvním pacientem v nemocnici, kde se o něho pečlivě stará nejen lékař, ale i zdravotní sestra Eliška. V této době je mu nejčastější společnicí, ale po vzájemně opětovaných citech i životní láskou. Elišce Voloďa vypráví o obci Ploštině, kde se skrývali jako partyzáni se svým oddílem. Zde Voloďa poznává krásnou Židovku Martu. Zamiluje se do ní a i Marta sdílí stejné pocity. Zároveň se ale prodává německým velitelům v strachu před smrtí. Toto tajemství před Voloďou skrývá, ale on jej nejasně tuší. Marta partyzánům poskytuje tajné informace. Jednou partyzáni přepadnou vozy s německým generálem. Od té doby se jim začíná vést špatně. Do oddílu přicházejí dva tajní zvědové, kteří využijí paniky kolem výbuchu pancéřové pěsti a unikají. Výbuch však těžce zranil velitele partyzánů – Rusa Nikolaje. Nikolaj se pak sám zastřelí. Oddíl dostává jiného velitele, který se snaží novým systémem udržet disciplínu. Morálka ale upadá. Vyvrcholením románu je zpráva, že Němci vypálili Ploštinu. Marta a partyzán Karel tyto hrůzy tajně sledovali z dálky. Karel se pod tíhou děsivých událostí zastřelil. Marta navštěvuje Voloďu v nemocnici. Říká mu, že odjíždí do Ameriky. Až později se Voloďa dozvídá, že spáchala sebevraždu. Netížily jí pouze válečné zážitky, ale i svědomí a pocit zrady tím, že sloužila Němcům. Román končí Voloďovým rozhodnutím, že najde německého velitele Engelchena, který způsobil smrt tolika lidem.