Saturnin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Saturnin (1942) je humoristický román Zdeňka Jirotky, s postavami nebezpečného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla. Podle literárních kritiků se Jirotka inspiroval anglickou literaturou, mj. dílem Jerome Klapky Jeromeho a romány a povídkami anglického spisovatele Pelham Grenville Wodehouse, v nichž vystupuje sluha Jeeves.

Román byl přeložen do angličtiny, španělštiny a italštiny. Cizojazyčné verze románu v současnosti vydává nakladatelství Univerzity Karlovy Karolinum.

[editovat] Zfilmování

Na motivy románu byl natočen celovečerní film Saturnin, který byl posléze (rozdělen na 4 díly) vysílán v České televizi. Ztvárnění sluhy Saturnina Oldřichem Víznerem se zde setkalo s velmi pozitivními ohlasy kritiky i diváků [1].

[editovat] Příběh

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Kniha začíná tím, že si vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Vypravěč to ale nikomu nevyvrací. Pak jednoho dne příjde z práce do prázdného bytu a dozví se, že se přestěhoval na houseboat, sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho.

Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu a oprskle vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje, což tetu poleká a s prskáním se rychle odstěhuje.

Většina děje románu se odehrává v 14denním období vypravěčovy dovolené u dědečka na venkově. V prvním týdnu se neděje zprvu nic zajímavého, protože vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory, se kterou se zná z tenisového klubu, kde na ní však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem ale vmísí teta Kateřina se svým synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho Ju jutsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu a navíc z neznámého důvodu vypadne proud (pozdějí se ukáže, že i toto udělal schválně Saturnin). Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, avšak je otráven chováním 18letého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit „kdo jí dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz všudybyla se rozplývá.

Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se vydá přes doktorův srub, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a tak musí jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu, kde stával most a jaké bylo jejich překvapení, když zde most opět stál, protože ho podle staré dohody s dědečkěm nechal postavit stavitel z blízkého městečka a jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné.

Po návratu se vnutila teta Kateřina, aby ošetřovala dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, prošení, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství, tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu a odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i toto celé byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždí domů a vracejí se do svých životů. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a dozvídá se z dopisu, že Saturnin zůstává ve službách dědečka a že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem také otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech s začali přepracovávat přehnané zcény z literárních děl do reálnější podoby ve jménu pravdy. Teta Kateřina se bohatě vdala.

Konec rozuzlení díla.

[editovat] Postavy

Saturnin – člověk s odvážným smyslem pro humor, ve skutečnosti řídí většinu děje a jeho úloha sluhy je spíše jen zdánlivá, protože ostatní jsou jakoby loutky v jeho promyšlených plánech.
Vypravěč – typický městský člověk, je pro něj nejdůležitější neztratit tvář před ostatními, a tak se nechá Saturninem navléct do situací, do kterých by jinak nikdy o svojí vlastní vůli nešel.
Teta Kateřina – záporná postava románu, ztělesňuje hrabivost a nezastaví se před ničím, aby dědečkovy peníze získala. Chodí „hopsavou“ chůzí a vůbec se chová groteskně. Neustále používá různá přísloví, je podlézavá, dokáže měnit chování a náladu podle potřeby třeba o 180 stupňů.
Dědeček – starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon. Jinak je ale hodný a zapálený příznivece elektrického proudu (v jeho domě je vše na elektřinu).
Slečna Barbora – milá, energická, moderní žena
Doktor Vlach – člověk s poněkud tvrdším smyslem pro humor, který vymýšlí neustále různé teorie o chování lidí
Milouš – neotesaný budižkničemu, chová se jako laciný světák
Strýc František – v době, kdy se příběh odehrává je již po smrti. Byl Kateřininým manželem a vedl továrnu, jeho snem bylo vyrobení úžasného mýdla, ač neměl pražádné chemické či vědecké vzdělání. Proto byly v jeho továrně časté exploze a nehody. Po jeho smrti zvládla teta Kateřina v rekordním čase podnik zruinovat.