Petr Lébl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Petr Lébl (16. května 1965 Praha – 12. prosince 1999 Praha) byl český režisér, scénograf, herec, výtvarník a umělecký šéf Divadla Na Zábradlí.

„Já se věnuju divadlu, protože mě divadlo jako diváka většinou nudilo nebo zklamávalo, tak se snažím dělat divadlo, jaký by mě bavilo.“

• Petr Lébl, 1997

Celý život Petra Lébla byl propojen s divadlem. Od svých 15. let byl členem amatérského divadelního souboru Dopravních podniků DOPRAPO (poté Jak se vám jelo, později JELO), kde získal svou první hereckou roli v inscenaci Kolotoč splněných přání. Vystudoval střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici, obor grafická úprava tiskovin. Svůj obor pak také hojně využíval během svého působení na divadelní scéně. Již ke svým amatérským inscenacím navrhoval originální divadelní programy, v tom ostatně pokračoval i jako profesionál. Svůj grafický talent využíval i při navrhování divadelních plakátů k některým inscenacím, další plakáty pak vytvářel „na zakázku“ pro jiné divadelníky.

V roce 1982, ještě jako student střední školy, udělal variace na Vonnegutovu Grotesku jako diafon – ozvučené diapozitivy. Tehdy napsal Vonnegutovi k jeho šedesátinám a dostal odpověď. O tři roky později (1985) udělal Grotesku už jako divadlo, sám si v této inscenaci zahrál hlavní roli. Vonnegut byl v té době náhodou v Praze a navštívil Léblovo představení. Okamžitě mu bylo jasné, že se setkal s mimořádným talentem. Od tohoto roku až do roku 1990 pracoval jako režisér, scénárista, výtvarník (scéna a kostýmy), herec, tvůrce zvukové (hudební) partitury a šéf již výše zmiňovaného amatérského souboru JELO. Lébl byl vždy výsadním tvůrcem celé inscenace.

Svou jasnou představu o podobě divadla pro lidi řekl již v roce 1986 do Zpravodaje Šrámkova Písku: „Můj základní názor na divadlo je, že by to měla být především podívaná. Hlavní důraz kladu na vizuální a výtvarnou podobu inscenace - myslím to v totálním smyslu, ne jenom v oblasti kostýmu, dekorace, ale i v osobnostech herců a po choreografické stránce.“

Ještě jako amatér se Lébl několikrát pokoušel dostat na FAMU, kde se však vždy setkal s odmítnutím s konečným verdiktem „nepřijat pro nedostatek talentu“. Pracoval jako výtvarník v socialistickém podniku Propagační tvorba a v té době hlavně neustále psal jednu inscenaci za druhou. Po neúspěších se studiem na FAMU se přihlásil na DAMU, kam byl přijat hned napoprvé. Na DAMU však nedostudoval (obory režie, scénografie a autorské herectví), i když to ještě mnoho let zkoušel. Nepřekonal pocit ztráty po smrti jeho otce. Svou diplomovou práci nazvanou Plný prostor, kterou vymyslel jako opozici k Prázdnému prostoru legendárního režiséra Petera Brooka, nenapsal. Dva roky po revoluci také rozpustil svůj amatérský soubor, to už měl ale za sebou prvních deset režií.

Od roku 1992 až do své dobrovolné smrti 1999 byl již čistým profesionálem. Svou první profesionální inscenaci nastudoval roku 1992 v Divadle Labyrint (dnes Švandovo divadlo na Smíchově). Jednalo se o hru Léblova spolužáka z DAMU Egona Tobiáše nesoucí název Vojcev. Po premiéře tohoto díla napsal jeho profesor, ale zároveň také Léblův oddaný žák, Ivan Vyskočil: „Jsem ohřměn.“ Samotný Lébl pak tuto inscenaci věnoval Vonnegutovi se slovy „andělovi mého času“. I přestože hra vyvolala v divadelním světě velký skandál, dalo Divadlo Labyrint Léblovi ještě jednu šanci. Tu využil uvedením Dorstovy hry Fernando Krapp mi napsal dopis.

V roce 1993, se stal uměleckým šéfem Divadla Na Zábradlí, kde toho roku, ještě jako hostující režisér, inscenoval hru J. A. Pitínského Pokojíček. V Divadle Na Zábradlí Lébl zažil svou vrcholnou éru. Na Zábradlí také hojně využíval svůj výtvarný talent. Navrhl podobu vstupenek, vytvořil celý výtvarný design divadla, a to včetně řešení interiéru stylové kavárny. Za svého působení v Divadle Na Zábradlí vytvořil celou řadu inscenací. U naprosté většiny inscenací figuroval Lébl jako autor scénické výpravy pod pseudonymem William Nowák (též W. N.). Za dvě z nich dostal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku, konkrétně šlo o inscenace Racek (1994) a Ivanov (1997), obě podle A. P. Čechova. Čechov vůbec byl pro Lébla velkou inspirací a láskou, snad pro jeho vykreslení postav tápajících ve svých životech, neschopných dojít smysluplného naplnění jejich bytí, ničící své iluze a tragicky ukončující své přežívání vlastní rukou… jak podobné svým osudem osudu samotného Lébla!

V Divadle Na Zábradlí Lébl udělal také důležitý krok pro hluchoněmé, když při uvedení představení Plukovník Pták od Christa Bojčeva postavil na pódium tlumočníka do znakového jazyka.

Svou komplexní představu scénografického řešení představil i mimo své „domácí“ působiště, a to v roce 1996 jako hostující režisér inscenace Rostandova Cyrana z Bergeracu v divadle Habima a izraelském Tel Avivu a v roce 1997 v pražském Národním divadle při uvedení Smetanových Braniborů v Čechách.

Díky jeho mimořádné imaginaci a schopnosti své vize kreativně scénicky realizovat byl Lébl mnohokrát nařčen z marnotratného hýření efekty a artistnosti, z „plýtvání talentem“… Kdo si však mohl dovolit obviňovat génia, který předběhl svou dobu!

Lébl také spolupracoval na projektech s Českou televizí, kde mimo jiné natočil 9 dílů Studia Kroměříž (cyklus fiktivních diskusních pořadů), většinu svých divadelních inscenací a umělecko-publicistický vícedílný pořad z Eliadovy knihovny, malé scény Divadla Na Zábradlí.

Petr Lébl si dokonale zinscenoval i svůj odchod ze scény, z prken, která znamenají svět. Dobrovolně ukončil svůj život v provazišti svého milovaného dítěte - Divadla Na Zábradlí dne 12. prosince 1999. Dožil se věku 34 let.

Petr Čtvrtníček o jeho odchodu řekl to, co vystihuje jeho rozhodnutí, které bylo pro mnohé zprvu nepochopitelné: „Tehdy mě jeho smrt obrovsky bolela. Ovšem jen do chvíle, než jsem pochopil, že to prostě musel udělat. Musel. Měl nepředstavitelné deprese a ten čin bylo bohužel jediné kloudné východisko. Jinak mohl skončit jako medvídek na práškách a ten oheň, který v něm hořel, by za pomoci medikamentů pomalu vychladl. A to by bylo horší než smrt.“

[editovat] Petr Lébl: 1 : 1 (k nedožitým 40. narozeninám)

„Věci se můžou zvětšovat nebo zmenšovat nebo můžou mít jiné barvy nebo být z jiných materiálů, než jsme zvyklí. To je tak všechno, co se s nimi dá dělat. Lidi jsou jediní, na které tyto postupy neplatí. Nemám potřebu lidi deformovat, neboť sním o realismu, ve kterém je sice všechno jinak, ale lidi zůstanou 1 : 1 .“ Petr Lébl, 1990

Léblovi byla v roce 2005 uspořádána retrospektivní výstava Petr Lébl: 1 : 1, která proběhla v Praze v Gallery Art Factory na Václavském náměstí. Představila Lébla v širokém spektru jeho tvorby a zmapovala jeho činnost od amatérských začátků až do konce jeho profesionální činnosti, až do jeho smrti. Na výstavě byly vystaveny jeho vlastní výtvarné návrhy scény i kostýmů, propagační texty z dob, kdy byl propagačním referentem Dopravního podniku hl. m. Prahy, jeho do detailu propracovanou režijní knihu i vzkazy které psával v divadle jevištní technice.

Trvání výstavy: 3. května 2005 - 7. června 2005 Kurátorka: PhDr. Vlasta Smoláková, CSc. Výtvarné řešení: Mgr. Egon L. Tobiáš

[editovat] Petr Lébl a jeho tvorba

Lébl jako šéf souboru JELO: Groteska (1985) – K. Vonnegut; Tauridus (1986); Polepšovna (1986) – Ch. Morgenstern; Had (1987) – M. Eliade; Mata Hari (1988); Přeměna (1988) – F. Kafka; Zpěvačka Josefína (1989); Wesele (1989) – S. Wyspiaňský; Výběrčí (1990)

Lébl jako host Divadla Labyrint: Vojcev (1992) – Egon Tobiáš; Fernando Krapp mi napsal dopis (1992) – T. Dorst

Lébl jako host Divadla Na Zábradlí: Pokojíček (1993) – J. A. Pitínský

Lébl jako šéf Divadla Na Zábradlí: Služky (1993) – Jean Genet; Naši naši furianti (1994) – Ladislav Stroupežnický; Racek – Anton Pavlovič Čechov (Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 1994); Revizor (1995) – Nikolaj Vasiljevič Gogol; Hrdina západu (1995) – John Millington Syng; muzikál Cabaret (1995); Ivanov – Anton Pavlovič Čechov (Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 1997); Matka (1997) – Jan Antonín Pitínský; Wesele (1998); Kočičí hra (1998) – István Örkény; Plukovník Pták (1998) – Christo Bojčev; Strýček Váňa (1999) – Anton Pavlovič Čechov

Lébl jako host: Cyrano z Bergeracu – Rostand – Národní divadl Habima (Tel Aviv, Izrael) – 1997; Braniboři v Čechách – Bedřich Smetana – Národní divadlo v Praze – 1998