Pavel Juráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pavel Juráček (2. srpna 1935 Příbram – 20. května 1989 Praha) byl český filmový režisér a scenárista, výrazný představitel české nové vlny 60. let. Byl signatář Charty 77.

Pavel Juráček se narodil roku 1935 v Příbrami. V letech 1953–1956 studoval žurnalistiku a češtinu na tehdejší Filologické fakultě Univerzity Karlovy, pověst „hýřila“ a bohéma však vedla k jeho vyloučení. Poté, v roce 1957 byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU (do r. 1961), kde studoval dramaturgii a současně se už podílel na některých námětech či scénářích včetně Stropu Věry Chytilové. Úředně školu nedokončil, nastoupil na Barrandov, natočil dva samostatné autorské filmy Každý mladý muž a Případ pro začínajícího kata, spolupracoval na snímcích Hynka Bočana, Karla Zemana či Jana Schmidta. Na počátku 70. let byl propuštěn z Barrandova, po podpisu Charty 77 vyslýchán StB a nakonec donucen k odchodu za prací do SRN (1977–1983). Ani tam, ani po návratu domů se mu však už na dřívější práci nepodařilo navázat. V květnu 1989 zemřel.

[editovat] Filmy

Postava k podpírání (1963)
Každý mladý muž (1965)
Případ pro začínajícího kata (1969)

Stal se jedním z výrazných představitelů československé nové filmové vlny, a to zejména třemi autorskými filmy: Postava k podpírání (1963, spolu s Janem Schmidtem), Každý mladý muž (1965) a Případ pro začínajícího kata (1969).

Na řadě dalších filmových projektů se podílel jako autor či spoluautor námětu, scénáře či dialogů, např. Ikarie XB 1 (1963, r. J. Polák), Bláznova kronika (1964, r. K. Zeman), Nikdo se nebude smát (1965, r. H. Bočan), Sedmikrásky (1966, r. V. Chytilová), Konec srpna v hotelu Ozon (1966, r. J. Schmidt), Kinoautomat Člověk a jeho dům (1967, r. J. Roháč, R. Činčera, V. Svitáček).