Národní přírodní památka Blanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Národní přírodní památka Blanice byla vyhlášena v roce 1989 a rozšířena v roce 1992. Nachází se na horním toku řeky Blanice mezi osadami Blažejovice a Arnoštov, na ploše 294,68 ha, ochranné pásmo 5962 ha (ochranné pásmo zahrnuje téměř celou pramennou oblast řeky a přítoků). Nadmořská výška: 750 - 825 m. Katastrální území: Zbytiny, Spálenec, Křišťanov, Horní Sněžná.

Důvodem ochrany je zde největší středoevropská populace perlorodky říční (Margaritana margaritifera) i dalších druhů živočichů a rostlin, vázaných na oligotrofní podmínky. Povodí horní Blanice má (s výjimkou některých úseků) v podmínkách českých zemí mimořádně zachovalý oligotrofní a oligosaprobní až xenosaprobní charakter s obrovskou samočisticí schopností. Specifický charakter území má původ v částečném odlesnění, které vedlo ke zvýšení teploty vody a k významnému zvětšení druhové biodiverzity ve srovnání s původními lesními toky. Lze důvodně předpokládat určitou závislost výskytu perlorodky na doprovodných druzích zoobentosu. Výskyt celého společenstva je určován současně i vhodným charakterem a morfologií dna a rychlostí toku. U hlavního předmětu ochrany platí úzká vazba mezi perlorodkou říční a hostitelem jejích larev, kterým je pstruh obecný potoční. Dále musí být zachována přirozená regulace rybí obsádky vydrou říční, neboť jako funkční hostitelé se uplatňují hlavně jednoleté až dvouleté ryby, které po invazi glochidiemi perlorodky získávají imunitu. K udržení této funkce ekosystému je nutné zajistit klidové podmínky v celém chráněném území. V rámci přírodní památky je v provozu odchovna perlorodek.