Loutkář (časopis)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Loutkář je nejstarší loutkářský odborný časopis na světě. Vychází s pauzou válečných let od roku 1912 dodnes a je tak vlastně živou kronikou českého loutkového divadla. Obsahuje rovněž anglické resumé a vychází šestkrát ročně v rozsahu 48 stran.

[editovat] Obsah

Loutkář je určen profesionálním loutkářům,amatérům i pedagogům. Obsahuje teoretické i historické studie, portréty významných osobností i souborů z minulosti i současnosti, rozhovory, kritiky, informace o dění v loutkářském světě v Česku i ve světě.

[editovat] Historie

Současný časopis Loutkář je nástupnickým listem časopisu Český loutkář, Loutkář, Loutková scéna a Československý loutkář. První ročník časopisu Český loutkář vyšel v r. 1912 (vycházel do června 1913), posléze od r. 1917 pod názvem Loutkář (do r. 1939), od r. 1939 byl na kratší dobu nahrazen buletinem Zprávy loutkářského soustředění a od r. 1940-41 a 1945-1951 časopisem Loutková scéna. Od r. 1951 vychází už znovu bez přerušení jako specializovaný měsíčník Československý loutkář, po rozdělení Československé republiky od r. 1993 opět pod názvem Loutkář. Ve funkci šéfredaktora se vystřídala řada výrazných osobností českého loutkářského života – především Jindřich Veselý, Jan Malík a dále delší dobu v šéfredaktorské funkci působil Miloslav Česal, Eva Hanžlíková, Pavel Vašíček a od r. 2000 Nina Malíková.Revue Loutkář sehrála i značnou roli i v historii Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA (založené v roce 1929 v Praze), jejímž tiskovým orgánem byla např. v letech 1929-30 a o jejíž činnosti přináší dodnes pravidelně informace.

[editovat] Vývoj a následky

Vznik nového časopisu se stal pro české loutkové divadelnictví mimořádnou a nečekanou záležitostí. Do té doby nikde na světě, ani v zemích s daleko rozvinutějším loutkovým divadlem, se nikdo nepokusil o vydávání loutkářského časopisu.Během dvou let, kdy Český loutkář vycházel, soustředil kolem sebe na jedné straně skupinu spolupracovníků, kteří cítili potřebu prezentovat na jeho stránkách svůj vztah k loutkovému divadlu i své názory na jeho vývoj, na druhé straně první čtenářskou obec, která mohla ocenit informace i rady, které ji časopis poskytoval.