Louis Rosier
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Louis Rosier (5. listopadu 1905 Chapdes-Beaufort, Puy-de-Dôme – 29. října 1956 Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine) se narodil v hornaté oblasti nedaleko Clermontu roku 1905. Kariéra tohoto zarputilého a výzrálého Francouze začala až po skončení druhé světové války. Premiérové vítězství získal na Grand Prix Albi s vozem Talbot roku 1947, a je jisté, že okruh v Albi mu sedl téměř dokonale, Rosier tu dokázal vyhrát i v roce 1950 znovu na voze Talbot a v letech 1952 a 1953 to už pilotoval Ferrari.
Sezónu 1948 Louis Rosier zahájil na okruhu v Pau kde obsadil 4. místo. O dva měsíce později představil nový vůz Talbot v San Remu, ale nedokázal ohrozit domácí Maserati a se ztrátou čtyř kol dovezl nový vůz na páté místo. Rosier marně hledal formu z předešlého roku, ani v srpnové Grand Prix Commingues nedokázal atakovat stupně vítězů a dokončil závod na čtvrtém místě. Až v oblíbeném Albi dokázal prolomit smůlu a skončil třetí i když v obou jízdách zajel až šestý čas. Ve finálové jízdě už své soupeře pořádně potrápil. Při Velké ceně Itálie v Turínu znovu doplatil na slabší vůz a tak šesté místo bylo maximem. Do Velké ceny Británie usilovně na svém voze pracoval a dokázal jej vyladit na optimální nastavení, což mu vyneslo další čtvrté místo. Až přišla Grand Prix du Salon, kde se konečně dočkal druhého vítězství v kariéře.
Rok 1949 začíná Rosier až 7. závodem, kterým je Grand Prix Velké Británie a dojíždí na čtvrtém místě. Další vítězství na sebe nedalo dlouho čekat. Na trati v Belgickém Spa ujel všem soupeřům a famózně zvítězil. Téhož roku se stal nejlepším Francouzem a zároveň Národním Šampioném.
Následujícího roku vzniklo oficiální Mistrovství světa vozů F1 a Rosier se zúčastnil všech Grand Prix započítávaných do šampionátu, pravidelně dojížděl na bodovaných místech, což mu vyneslo 13 bodů a konečné 4. místo v celkové klasifikaci, když v Belgii a ve Švýcarsku vystoupil na stupně vítězů. Mimo to dokázal získat 1. místo v Albi, v Zandvoortu a společně se svým synem zvítězit ve slavném závodě v Le Mans.
Rok 1951 nebyl tolik úspěšný jako předešlý. Dokázal zvítězit v Zandvoortu a Bordeaux, v mistrovství světa získal jen 3 body za čtvrté místo v Británii.
Následující dva roky Rosier tráví za volantem Ferrari, a kromě již zmiňovaných vítězství v Albi, v šampionátu nebodoval.
Po zbytek své kariéry ve Formuli 1 sedlal Maserati 250F, ale bez výraznějšího úspěchu. Kariéra Louise Rosiera byla přerušena havárií Ferrari při setkání sportovních vozů v Montlher. Louis Rosir byl na místě mrtev.
Obsah |
[editovat] Tituly
- 1949 Mistr Francie
[editovat] Vítězství
- 1947 Grand Prix Albi
- 1948 Grand Prix Salon
- 1949 Grand Prix Belgie
- 1950 Grand Prix Albi
- 1950 Grand Prix Nizozemí
- 1950 24 h Le Mans
- 1951 Grand Prix Nizozemí
- 1951 Grand Prix Bordeaux
- 1952 Grand Prix Albi
- 1953 Grand Prix Albi
- 1953 Grand Prix Sables d'Olonne
- 1956 1000 km Paris
[editovat] Formule 1
- 38 Grand Prix
- 0 vítězství
- 0 pole positions
- 0 nejrychlejších kol
- 18 bodů
- 2x podium
[editovat] Nejlepší umístění na mistrovství světa F1
- 1950 3. místo Grand Prix Švýcarska
- 1950 3. místo Grand Prix Belgie
|
|
Eugene Chaboud | Philippe Etancelin | Yves Giraud Cabantous | Pierre Levegh | Henri Louveau | Guy Mairesse | Robert Manzon | Eugene Martin | Charles Pozzi | Louis Rosier | Raymond Sommer | Maurice Trintignant | Jean Behra | Aldo Gordini | Georges Grignard | Andre Simon | Marcel Balsa | Elie Bayol | Roger Loyer | Jacques Pollet | Hermando Da Silva Ramos | Jean Lucas | Mike Sparken | Jean Lucienbonnet | Bernard Collomb | Jo Schlesser | Jean Pierre Beltoise | Guy Ligier | Johnny Servoz Gavin | Henri Pescarolo | Francois Cevert | Jean Pierre Jarier | Max Jean | Gerard Larrousse | Francois Mazet | Patrick Depailler | Francois Migault | José Dolhem | Jean Pierre Jabouille | Jacques Laffite | Jean Louis Lafosse | Michel Leclere | Patrick Tambay | Rene Arnoux | Didier Pironi | Patrick Gaillard | Alain Prost | Jean Louis Schlesser | Philippe Alliot | Francois Hesnault | Philippe Streiff | Yannick Dalmas | Pascal Fabre | Pierre Henri Raphanel | Jean Alesi | Eric Bernard | Bertrand Gachot | Erik Comas | Paul Belmondo | Jean Marc Gounon | Franck Lagorce | Olivier Panis | Jean Christophe Boullion | Stephane Sarrazin | Franck Montagny | |