Lokomotivní tendr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lokomotivní tendr je zařízení, sloužící k uskladnění zásob uhlí a vody pro parní lokomotivy. Může být tvořen buď samostatným vozidlem (vlečný tendr) nebo je pevnou součástí lokomotivy. Existovaly i kombinované konstrukce.

[editovat] Konstrukce

Tendr se skládá ze dvou nebo tří hlavních částí:

Rám s pojezdem (jen u samostatných tendrů)
Vodojem
Zásobník uhlí

Rámy a pojwezd odpovídají velikosti tendru. Postupně byly tendry zvětšovány úměrně velikosti a výkonům lokomotiv. Na drahách v Česku se užívaly 2-5 osové tendry, největšími mnohaosovými tendry byly bybaveny obří americké lokomotivy.

Zásobník uhlí je obvykle na vrchu tendru a má podlahu, která se svažuje směrem ke kotli. Uhlí se pak vlastní vahou přisouvá k topiči. Velké tendry byly vybaveny automatickým přikladačem paliva.

Vodojem má obvykle objem několikanázobně větší než uhlák. Spotřeba vody v parní lokomotivě je zhruba 7-8× větší než spotřeba uhlí. Předpokládalo se, že lokomotiva bude moci dobrat vodu na stanicích vybavených vodním jeřábem, proto měl obvykle vodojem jen 3-4× větší objem než uhlák. Vodojem byl umístěn pod uhlím ve zbylém objemu tendru.

Na boku tendru byly dlouhé plnicí klapky, které umožnily velmi rychle plnit vodu z vodního jeřábu, přičemž stačilo lokomotivu zastavit s přesností na 1-2 metry.

[editovat] Značení tendrů

Podobně jako u značení lokomotiv byl i u tendrů používaných v Československu používán systém ing. Kryšpína. Číslo tendrové řady se skládalo ze tří velkých číslic, z nichž první zvětšená o 3 udávala přibližný objem uhláku a další dvě objem vodojemu. Čtvrtá číslice udávala případné rozlišení tendrové řady a další číslice pořadové číslo v řadě. Při objemu uhláku nad 12m³ byla první číslice 9.

Příklad: