Lískovec u Frýdku-Místku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah 1 Historie města 1.1 Počátky osidlování 1.2 Středověk 2 Literatura

[editovat] Historie města

[editovat] Počátky osidlování

O počátcích osídlení, jejich vzniku a počátečním rozvoji obcí na Frýdecku existuje jen málo písemných zpráv. Dochované písemnosti také mnohdy opomíjejí existenci některé osady i po staletí.
Rozvoj osídlení na území mezi dnešním Českým Těšínem a Frýdkem ve středověku vykazuje několik chronologických vrstev. První osady vznikají již ve 12. století a v první polovině 13.století (např. Hnojník, Dobrá), na konci 13. a 14. století proběhla další osídlovací vlna. Většinu takto vzniklých osad zaznamenal soupis desátkových příjmů vratislavského biskupství. Další vlnou osídlování se stala kolonizace horských terénů na pozdějším Jablunkovsku a také dochází k lokaci městského centra Frýdku a formování frýdeckého dominia.

V písemných dokladech jmenujících osady existující na počátku 14. století je jmenována obec Holzmul – někteří badatelé se domnívají, že může jít o Staré Město, Raškovice nebo Lískovec. Šlo by pak o starší místní jméno obce.

Existuje také názor, který klade vznik Lískovce do závěru 14. století a předpokládá, že na počátku 15. století byl jako alodní statek v držení neznámého vlastníka. Pro tento názor snad svědčí objev zbytků drobného opevnění malé středověké tvrze nebo hrádku, které se nachází jihovýchodně asi 300metrů od kostela sv. Šimona a Judy nad potokem Podšajarka. Pokud Holzmul není starší název pro Lískovec, pak lze oprávněně předpokládat, že Lískovec byl mezi lokalitami, které se vyvíjely v 30. až 50. letech 15. století. Po celé feudální období byl Lískovec součástí frýdeckého panství.

[editovat] Středověk

Původně patřilo Frýdecko Těšínskému knížectví, lénu české koruny. V roce 1573 prodala těšínská knížata město Frýdek i s panstvím bratřím z Lohova. Od nich je koupil v roce 1580 olomoucký biskup Stanislav Pavlovský a v roce 1584 je prodal Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna. V roce 1636 prodali Bruntálští z Vrbna panství Jiřímu z Oppersdorfu. Oppersdorfové vlastnili panství do roku 1699, kdy se stala jeho vlastníkem hraběcí rodina Pražmů. V roce 1797 pak přešlo frýdecké panství do majetku Habsburků. Poslední z nich byl arcivévoda Bedřich, známý z básní P. Bezruče jako „markýz Gero“. První dochovaná jasná písemná zmínka o obci Lískovec je z listiny těšínského vévody Bolka z 27. září 1450, kterým kníže odevzdal ve prospěch vlastní manželky Anny Frýdecko, Karvinsko a Místecko. Podle latinského textu tvořily tehdy frýdecké panství „Fridek, civitas cum suburbio, civitas Fridlant (jde zřejmě o přepis – správně asi Fridberk – tedy Místek) , vilae et bonax Brudzovitz,Stare miesto, Baška, Swendniow,Kunčicze,Rozkova Lhota, Janovicze, Lubna, Lhota, Leskoveviecz“.

Lískovec představoval středně rozsáhlou středověkou zemědělskou obec.Víme, že v Lískovci existovalo od roku 1520 privilegované volenství.

Podrobnější údaje o obci se dovídáme z urbáře panství frýdecko-místeckého z roku 1580. Urbáře byly soupisy vrchnostenského i poddanského majetku a umožňovaly pohled na hospodářskou situaci panství a také zachycovaly pracovní a daňové povinnosti poddaných. Vznik urbáře v roce 1580 souvisí s prodejem panství a urbář měl sloužit jako podklad při jednání o prodeji. Dosavadní majitel jím chtěl prokázat hodnotu panství a jeho roční výnos. Panství tvořila 16 vsí, mezi nimi je jmenován i Lískovec. Frýdek měl v roce 1580 162 usedlostí, ves Lískovec měla 18 usedlostí, z toho 2 volné. Podle uvedených naturálních dávek víme, že na panství se pěstovaly 4 druhy obilnin, dále se pěstovalo zelí, proso, len, mrkev. Brambory byly pochopitelně pěstovány mnohem později. Významné bylo pastevectví valašského dobytka, dále dřevařství – na panství bylo 12 pil (v Lískovci tehdy pila ještě nebyla) a rybníkářství. Značný podíl v naturálních příjmech vrchnosti činila drůbež – zejména slepice, husy a vajíčka. Předmětem poddanských dávek byly i jeřábi a kuny. V lesích bylo páleno dřevěné uhlí, vyráběn šindel, pasen vepřový dobytek, loveni ptáci a chovány včely. Včelařství (nazývané také brtnictví) bylo důležitým článkem zemědělství v minulosti. Důležitý byl nejen med jako sladidlo (cukr se vyráběl velmi málo a většinou z javoru – využití řepy cukrovky bylo pozdější), ale také vosk – hlavní „svítidlo“. Byly to tedy dvě velmi důležité potřeby každé domácnosti. Na frýdeckém panství platilo od 17. století právo medarské, podléhali mu však jen včelaři z povolání. Ti byli většinou v horách. Vrchnost povolila zřídit jistému Jakubovi Halaškovi z Frýdku zřídit si včelín v lese „zvaném Lipina“, který patřil k frýdeckému zámku. Koně chovali jen sedláci, poměrně hojný byl chov ovcí. Na panství byly dva vrchnostenské dvory, ke kterým byli poddaní povinni robotovat. Výše robot nebyla přesně určena. Poddaní byli povinni také robotovat při stavbách a opravách vrchnostenských budov. Každá vesnice měla určena k udržování svůj díl parkánu frýdeckého zámku. Lískovečtí byli povinni opravovat oba mosty u frýdeckého zámku. Hlavní obživu, pokud lze z urbáře zjistit, zajišťoval většině obyvatelstva na panství chov dobytka. Podle urbáře z roku 1636, který nechal pořídit Jiří Oppersdorf, aby si zajistil přehled o svém nově nabytém majetku, si můžeme udělat další představu o životě v Lískovci té doby. Podle tohoto urbáře měl Lískovec už také pilu. Tato pila ale už není zmíněna v urbáři z roku 1664. Obec byla také v roce 1636 osídlena větším počtem sedláků. Listina uvádí, že v Lískovci bylo 14 sedláků a 2 zahradníci a 2 volní sedláci. Počet lánů lze odhadnout na 16 až 18, což by odpovídalo rozloze půdy 400 – 500 ha. Rozlohou tedy Lískovec nepatřil k největším obcím. V obci žili i tzv. komorníci, tedy lidé, kteří neměli ani půdu, ani vlastní obydlí. V Lískovci jich bylo 10. Lískovec měl také mlýn a rybníček. Rybníkařství bylo v našem kraji poměrně rozvinuté a s dlouhou tradicí. Rozvoj rybníků souvisí s probíhající kolonizací kraje. U mlýnu ve vesnici je uvedena pro tu dobu typická poznámka, že nemůže mlít žádnému z poddaných – tak si vrchnost zaručovala, že poddaní si nechávali mlít jen v panských mlýnech. Podle urbáře z roku 1664 bylo na frýdeckém panství 32 rybníků. V Lískovci byl jeden rybník třecí mezi Kočvarovou a Micerovou rolí. Urbář jmenuje i Lískovecké osadníky: Mikuláš Chamrád – fojt, sedláci: Macek Kašperův, Jan Strýček, Macek Černý, Pavel Adámkův, Matuš Jehelkův, Jura Juřina, Jan Kubica, Jura Kroček, Jura Kožia, Jan Kožia, Jan Konečný – mlynář, Undra Jurna – volný; zahradníci: Kašpar Zahradní, Matuš Dubák; chalupníci s rolemi: Martin Peterek, Mikuláš Chamrád, Macek Kučavý (zvaný Janeš), Jan Nezhoda; chalupníci bez rolí: Macek Ovčíř, Řehoř, Matuš Karas, Jura Mácha, Jan Pospěch, Grygar Hejný, Kašpar Němec, Řehoř Mendík, Václav Pinkava. Fojt Mikuláš Chamrád měl vedle mlýnu také včelín. Způsob života byl jistě podobný jako i v jiných vsích té doby. Výlučným zaměstnáním obyvatelstva byla práce na půdě zajišťující vlastní obživu a dále práce na panském při plnění feudálních povinností. Poddaní vykonávali robotu v místě – na folvarku (panském dvoře), který náležel vrchnosti. Z urbářů se dovídáme, jak se dělilo venkovské obyvatelstvo:  Svobodný fojt – nerobotoval, ale odváděl berně. Fojt měl jednu z nejdůležitějších funkcí činitelů správy na panství. Měli dvojí funkci – vůči poddaným byli představiteli vrchnostenské správy a pravomoci, vůči panství pak představiteli poddanské samosprávy. Svobodná fojtství byla tak výhodnou držbou, že se fojty stávali někdy i příslušníci nižší šlechty. Fojtové většinou drželi okolo dvou lánů půdy. Kromě svobodné držby půdy měli většinou ještě nárok na mlýn, krčmu apod. Svobodná držba půdy byla základem pro povinnost stavět v případě potřeby vrchnosti do pole koně se zbrojným pacholkem. Další povinností fojtů bylo rozdělování poddaných na roboty, dozírání na jejich práci, dohled nad dodržováním nařízení biskupské kanceláře a vrchnostenské správy panství. Měli také nižší soudní pravomoc a náležel jim třetí díl pokut za přestupky.  Volní sedláci – nerobotovali, museli se však o jarmarcích hlásit se zbraní ve frýdeckém zámku a konat strážní službu. Bylo jim též ukládáno jezdit do Polska pro balvan soli (cca 8q) nebo na Moravu pro víno  Robotní sedláci - byli povinni pracovat na panských folvarcích a všechno na nich řádně obdělávat a sklízet. Bylo jim ukládáno dovážení dříví z panských lesů, obvykle na panské pily, dováželi kámen na potřeby zámku. Pracovní povinnost lpěla na gruntě, ne na osobě.  Zahradníci - byli povinni „pěší robotou“: patřilo k tomu chytání ryb, ruční mlácení, čištění příkop, plavení dříví, práce u hamrů apod.  Chalupníci a komorníci – vypomáhali podle potřeby. Živili se námezdní prací. Robotní patent z roku 1680 stanovil, že poddaní musí robotovat tři dny v týdnu, ale za určitých okolností i celý týden – této možnosti vrchnost často zneužívala. Poddaní neměli právo na stěhování. Všichni volní platili při prodeji statku 10% z prodejní ceny vrchnosti. Nespokojenost poddaných rostla a projevila se i otevřeným povstáním v 60. letech 18. století, kdy došlo k velkému selskému povstání. Císařovna Marie Terezie vyslala do Slezska zvláštní komisi, která měla vyšetřit pravý stav věcí. Se žalobami se ke komisi obrátilo z Frýdecka 8 obcí, mezi nimi i Lískovec. Situace se poněkud zlepšila po roce 1766, kdy byl vydán generální urbář, který učinil přítrž dosud neomezeně vyžadované robotě na poddaných a zrušení nevolnictví roku 1781. V 19. století začíná rozvoj průmyslového podnikání. Rozvoj velkovýroby zejména hutnického (Karlova huť) a textilního průmyslu výrazně ovlivnil život v obci. Docházelo k intenzivnímu drobení selské i chalupnické půdy a měnilo se ekonomické i národnostní složení obyvatelstva. Před rokem 1804 měl Lískovec 97 domů a 450 obyvatel. Koncem 1. poloviny 19. století žilo v obci 648 obyvatel,. Chovali 44 koně, 152 krávy, 30 kusů mladého dobytka, 30 ovcí, 31 vepřů, 10 včelstev. Na půdě hospodařilo 7 sedláků, dva tříčtvrteční sedláci, 1 zahradník, 4 velkodomkáři a 67 malodomkářů. Na katastru obce se ročně vytěžilo 300 kbelíků železné rudy, 1 mlýn semlel ročně 70 měřic pšenice, 250 měřic žita a 180 měřic ovsa. Při úředním sčítání v roce 1890 měl Lískovec již 1336 obyvatel, z toho 1014 Čechů, 172 Poláků, 152 Němců. V roce 1900 vzrostl počet obyvatel na 1755, z toho 490 Němců, v roce 1940 klesl na 1599, z toho 602 Němců. Snížení počtu obyvatel souvisí s přeložením části hutě do Třince a později také ze světovou válkou. Název obce kolísal mezi Leskovec a Lískovec. V roce 1924 byl ustanoven název Lískovec (výnos ministerstva vnitra v Praze č. 305018/14 ze dne 21.5.1924). Z odůvodnění se dovídáme, že tvar názvu zdejší obce je doložen historicky už od 17. století, je používán v živé řeči a má tu výhodu, že se obec bude lišit od obce Leskovec (Markendorf) v sousedním okrese vítkovském i od obce Leskovec (Spachendorf) v sousedním okrese benešovském. 1.ledna 1943 byl Lískovec přičleněn k Frýdku. Toto sloučení trvalo až do roku 1949 a k opětovnému přičlenění došlo v roce 1975. Po 2. světové válce měl Lískovec 2893 obyvatel – z nich bylo 66 německé národnosti. 10 z nich bylo odsunuto v transportech do 14.9.1946. V roce 1949 bylo v obci ustanoveno – ne bez trpkosti a obtíží – jednotné zemědělské družstvo, které se sloučilo s JZD v Bruzovicích. V roce 1951 žilo v Lískovci 2 768 obyvatel. V roce 1954 bylo v Lískovci 251ha polí, 165ha lesa, 30ha pastvin, 44ha zahrad, 5,04ha rybníků a močálů. Zastavěná plocha činila 13,4 ha a celková rozloha Lískovce 607ha. Podle sčítání lidu v lednu 1971 měl Lískovec 1328 obyvatel, z toho 665 mužů a 663 žen. V roce 1961 činil počet obyvatel 1446. Podle sčítání z roku 1991 měl Lískovec 1221 obyvatel, z toho 604 žen. Výrazný úbytek obyvatelstva způsobilo především stěhování mladých rodin do Frýdku.

[editovat] Literatura

Bakala, J.: Osídlení Frýdecka a Jablunkovska v období vrcholného feudalismu, Okresní vlastivědné muzeum, frýdek – Místek, 1982 Kališ, B.: 700 let Frýdku-Místku, Frýdek-Místek, 1965 Novák, K.: Kapitoly ze starších dějin Lískovce, Duchovní správa ve Frýdku, Frýdek-Místek, 1995 Žáček, R.: Pobeskydí od husitství do Bílé Hory,Okresní vlastivědné muzeum, Frýdek – Místek, 1986 Žáček, R.: Pobeskydí v letech 1918 - 1848,Okresní vlastivědné muzeum, Frýdek – Místek, 1993