Komplex lužických popelnicových polí
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Lužická Kultura lidu popelnicových polí se vyskytuje v severozápadních, severních a východních Čechách, na severní a střední Moravě, Slovensku, východním Německu a Polsku. Předpokládá se germánské osídlení její západní části a jako převládající etnikum venetské.
U Venetů se ustupuje od názoru, že jsou to Ilyrové a jejich vztah vůči pozdějším Venedům slovanským je nevyjasněný přes postoje polské vědy.
Lužický lid spaloval své zemřelé, živil se zemědělstvím a v dobách ohrožení nebo změny kultury, budoval hradiska (slezská fáze kultury), u kterých se také předpokládá kultovní centrum. Proslul výrobou mečů liptovského typu a bohatou bronzovou industrií. Znaky na nádobách a zbraních, amulety a ozdoby vypovídají o slunečním kultu neznámého boha nebo bohů.
Zemřelí byli spalováni, ukládáni do uren, což předpokládá vědění o mystériích života duše po smrti těla. Kultura postupně prochází fázemi slezské, plátenické a nakonec starší doby železné. Určité skupiny lidu popelnicových polí mohly být ještě asimilovány kelty, germány a slovany.
Po tomto lidu zůstaly nejspíše názvy řek Úpa, Metuje, Opavice, Opava, Odra, Visla. Některé kmeny lužické kultury pozdní fáze slezskoplátenické zažily nájezdy kočovných íránských Kimmeriů a postupný vzrůstající tlak protokeltů, leckterá hradiště pozdní doby bronzové byla proto nedostavěna.
