Jura
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jura je geologická perioda patřící do éry mezozoika. Její začátek je datován přibližně před 200 miliony let, konec před 145 miliony let. Název je odvozen od pohoří Jura (Švýcarsko, Francie, autor A. von Humbolt 1795). Jako samostatný útvar byl definován roku 1829 A. Boném. Juru charakterizuje druhá největší transgrese moře, které pokrývalo až 25 % dnešní známé souše. Moře pokrývalo západní část severní Ameriky, značnou části Asie, části Evropy, Afriky, Indie, západní část Austrálie.
Obsah |
[editovat] Bližší dělení
Obecně se jura dělí na spodní (200-175 mil. let), střední (175-160 mil. let) a svrchní (160-145 mil. let).
V Německu L.v.Buch (1839) zavedl dle převládající barvy hornin termíny černá, hnědá a bílá jura. A. Oppel pak jednotlivá oddělení nazval lias, dogger a malm. Tyto názvy byly odvozeny od označení hornin používaných dělníky v lomech v Anglii. Detailní členění jury viz externí odkazy.
[editovat] Život v juře
[editovat] Fauna
Hojní byli prvoci (vůdčí Calpionella alpina ve svrchní juře), houby, koráli, vytvářející v teplých mořích rozsáhlé útesy, mechovky, měkkýši (Trigonia, Posidonia). Na vrcholu byl rozvoj hlavonožců, zejména amonitů (vůdčí fosílie) a belemnitů.
Častější jsou kosticovité ryby (Teleostei), známy jsou pravé žáby (nálezy v Bechlejovicích u Děčína). Poprvé se objevují praví krokodýli, obývající nejen sladké, ale i mořské vody. Známé jsou nálezy primitivních želv s tělem již částečně pokrytým krunýřem, pokračuje vývoj drobných savců. Teplá moře obývají žraloci a rejnoci ve formách velmi podobných současným. Tomuto období však dominují zejména plazi. Vody obývají různé druhy ichtyosaurů (ryboještěři, lokalita Holzmaden v SRN) a dravých plesiosaurů. Na souši dominují dinosauři a ptakoještěři (Pterosauria - Pterodactylus). Jsou známy nálezy prvních praptáků (Archeopteryx, nálezy ze Solhofenu v SRN, kde byly nalezeny i zbytky motýlů s částečně dochovaným zbarvením křídel).
[editovat] Flóra
Jura je vrcholným obdobím rostlin mezofytika. Lze rozlišit dvě provincie, indoevropskou charakteristickou tropickým a subtropickým vlhkým klimatem a sibiřskou, odpovídající dnešnímu mírnému pásmu (s uhelnými pánvemi známými z Aljašky a Grónska). Převládají cykasovité rostliny (Zamites, Nilssonia), benetitové (Bennettitales), různé druhy ginkgovitých,
hojní jsou předchůdci jehličnanů. Objevují se krytosemenné rostliny a mořské řasy (ruduchy, zelené řasy).
[editovat] Tektonika
Na přelomu triasu a jury dochází k tektonicky nevýraznému vrásnění starokimerské fáze. Během jury začíná rozpad Gondwany na jednotlivé světadíly, podél oceánického hřbetu se rozevírá Atlantický oceán, vzniká Indický oceán, odděluje se Madagaskar od Afriky. Významným tektonickým prvkem je vrásnění mladokimerské fáze na konci jury. Dochází k regresi moře, vrásnění předznamenává vznik pásma pacifických pohoří. V sev. Americe, kde je označováno jako nevadské vrásnění, je spojeno se vznikem obrovských granitových batolitů (svrchní jura-spodní křída), četný vulkanismus produkuje lávové příkrovy mocné až 6 km (USA, Kanada). Výlevy láv jsou známy i z formace Karroo v jižní Africe, v Antarktidě a na Kavkazu.
[editovat] Jura v Evropě
Vydělují se tři oblasti:
- geosynklinální mediteránní na jihu Evropy, spojená s formováním alpsko-karpatského oblouku, zastoupená vápenci, rohovci a radiolarity
- epikontinentální oblast západní a střední Evropy s pánvemi anglo-pařížskou, akvitánskou, švábsko-franckou a rýnskou s pestrým horninovým složením (slepence, pískovce, břidlice, slíny, slínovce, vápence)
scéna ze svrchní jury severního Německa - boreální oblast severu Evropy
[editovat] Jura v Českém masívu
Denudanční zbytky stáří kelloway-kimeridž s bazálními klastiky (písky) a dolomitickými vápenci o mocnosti 50–80 m jsou známy podél lužického zlomu (Krásná Lípa). V Moravském krasu (Olomučany, Rudice, Babice) a okolí Brna (Hády, Stránská skála, Švédské šance) jsou horniny stáří kelloway-oxford zastoupeny bazálními slepenci, písky a jíly v nadloží s vápenci (největší mocnost 134 známa z vrtu Slatina 1). Největší rozsah má jura v podloží neogénu čelní hlubiny a flyšového pásma. Lias-dogger jsou zastoupeny diváckými vrstvami (lokálně s uhelnou sedimentací), s transgresí moře v kelloway-oxfordu, která trvala do tithónu, jsou spojeny vápence hrušovanské, novosedelské, pasohlávské, dále nikolčické vrstvy, mušovské souvrství, kurdějovské vápence a kobylské vápence s dolomity.
[editovat] Jura v jednotkách Západních Karpat na území ČR
- ždánická jednotka – klentnické vrstvy malmu tvoří výrazný morfologický prvek – vápencová bradla Pavlovských vrchů, ernstbrunnský vápenec pak Svatý Kopeček u Mikulova
- slezská jednotka – štramberský vápenec tvořící bradlo Kotouč u Štramberka je významnou světovou paleontologickou lokalitou, bylo tam popsáno přes 600 druhů zkamenělin
[editovat] Ložiska surovin
Významná jsou předevšímm ložiská černého uhlí. V severní Americe v kontinentální molase podél Skalnatých hor, v Asii čeljabinská, irkutská, turgajská pánev, ložiska v Číně, v Rakousku ložisko Gresten, pánev Mecsek v Maďarsku. Na sedimenty plošiny Colorado jsou vázána ložiska uranu. V Mexickém zálivu jsou významná ložiska evaporitů a důležité jsou solné pně, které tvoří struktury vhodné pro ložiska ropy. Tzv. „lotrinská mineta“ ve Francii je zdrojem oolitických rud železa. V Maďarsku na ložisku Urkút se těží rudy manganu. Méně významná jsou ložiska bauxitu v Uzbekistánu a Řecku.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Podívejte se také na
| Předchůdce: | 200 Ma–145 Ma | Nástupce: | ||||
| trias | Jura | křída |
 |
Tento geologický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
