Jozef Tiso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jozef Tiso

Jozef Tiso (13. října 1887 Bytča – 18. dubna 1947 Bratislava, popraven) byl slovenský římskokatolický kněz, politik a president samostatného Slovenska v letech 1939–1945.

Narodil se v rodině živnostníka jako druhé ze sedmi dětí. Studoval na gymnáziu v Žilině. Potom pokračoval v nitranském semináři, odkud ho jako zvláště nadaného poslal biskup na univerzitu do Vídně (na takzvané Pazmáneum, které bylo určené pro obzvlášť talentované a perspektivní adepty kněžské dráhy). Zde absolvoval teologii v roce 1910 a potom pracoval jako vojenský kněz v několika městech (Oščadnica, Rajec, Bánovce nad Bebravou), vyučoval slovenštinu a pracoval v oblasti kultury. Na začátku 1. světové války sloužil jako vojenský kněz (polní kurát).

V roce 1915 se stal ředitelem Teologického semináře v Nitře a učitelem na piaristickém gymnáziu tamtéž, později pak profesorem teologie. Od roku 1921 do roku 1924 – ve velmi mladém věku – byl biskupský tajemník a učitel v Bohosloveckém semináři v Nitře. Roku 1924 se stal děkanem a farářem v Bánovcích nad Bebravou. Dokonce i v době zastávání funkce prezidenta 1. Slovenské republiky pokračoval Tiso ve své práci jako farář v Bánovcích nad Bebravou (od roku 1924 do 1945).

[editovat] Politik

Tiso se v době vzniku Česko-Slovenska v roce 1918 stal členem Slovenské ľudové strany, později jedním z jejich vůdčích osobností. Strana se od roku 1925 nazývala Hlinkova slovenská ľudová strana. Andrej Hlinka založil Slovenskú ľudovú stranu jako katolickou stranu v roce 1913 v době Rakousko-Uherska. Strana bojovala za autonomii Slovenska v Československu a po roce 1923 sa stala najvětší stranou na Slovensku. Byla to jedna ze dvou slovenských stran na Slovensku; ostatní strany buď reprezentovaly národnostní menšiny a nebo působily (aspoň nominálne) v celém Československu.

Po Hlinkově smrti v roce 1938 se stal Tiso de facto vůdcem strany (oficiálně byl zástupcem předsedy strany od roku 1930 do 1. října 1939, oficiálním vůdcem strany se stal po tomto datu). Od roku 1925 do 1939 byl poslancem československého parlamentu v Praze a od roku 1927 do roku 1929 člen československé vlády jako ministr zdravotnictví a sportu.

13. března 1939 jednal s Adolfem Hitlerem, který mu oznámil svůj záměr vytvořit slovenský stát. Tiso to tlumočil Slovenskému sněmu, jenž se Hitlerovu rozhodnutí podřídil, ačkoliv slovenští politici takový záměr v té době povětšinou neměli. 26. října 1939 byl Tiso zvolen prezidentem Slovenské republiky, jímž pak zůstal až po její zánik. Na Slovensku byl nastolen autoritativní režim s totalitními, ale i demokratickými prvky, Slovensko bylo státem podřízeným nacistickému Německu. 6. června 1945 byl Tiso americkou armádou internován v Bavorsku, později vydán československým úřadům a nakonec na základě rozsudku Národního soudu popraven.