Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, rusky: Евгений Александрович Евтушенко, (* 18. července 1933, Nižněudinsk, Irkutská oblast) je ruský básník, scenárista a režisér ukrajinského původu.
Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.)
Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta A. Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl víceprezidentem ruského PEN klubu a člen American Academy Of Arts And Sciences.
Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.
[editovat] Dílo
Jeho počáteční tvorba je ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Za spasitele je náhle vrah“).
Sbírky:
- Silnice entuziastů - 1955
- Slib - 1956
- Neumírej před smrtí
- Dlouhé volání
- Něha
- Propast
- Tanky jedou Prahou
- Bulatova píseň
Režie:
- Mateřská škola