Jan Palouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ing. Jan Palouš, narozený jako J. A. Pallausch, (25. října 1888 České Budějovice – 25. září 1971 Praha) byl český lední hokejista, který patřil mezi české hokejové mušketýry, proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy. Používal mnoho dalších jmen jako Pal, Valda, Algy atd.

Jan Palouš hrál bandy hokej od mládí za Akademický SK (později přejmenovaný na Českou sportovní společnost). Jako člen tohoto klubu se společně s hráči Slavie Praha v roce 1909 v Chamonix seznámil na mezinárodní úrovni se skutečným ledním hokejem (tehdy pro rozlišení označovaným slovem kanadský). Vstřelil tam historicky první reprezentační český gól v tomto sportu. Po návratu z Chamonix v časopise Sport a hry zveřejnil myšlenku, že lední hokej v budoucnu dostane přednost před bandy hokejem. Novinářsky byl činný i v dalších letech. V roce 1912 požadoval postavení zastřešené haly s umělým ledem v Praze shodou okolností právě na místě, kde se tak po více než padesáti letech i stalo. Byl pevnou součástí národního hokejové reprezentace Čech. Před první světovou válkou vynechal pouze první dva zápasy na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1914, kam se dopravil po složených zkouškách na technice potají až k poslednímu utkání.

Po válce změnil klubový dres a přešel do Slavie Praha. Zúčastnil se jako hráč Československa ještě dvou olympijských turnajů, které byly zároveň i prvními mistrovstvími světa, a jednoho mistrovtví Evropy. Reprezentoval dohromady v 19 zápasech, v nichž vstřelil 2 góly.

Po druhé světové válce se věnoval publikační činnosti, když mu byla v roce 1955 vydána kniha Mušketýři s hokejkou a o rok později vzpomínky S hokejkou po světě. V roce 1959 získal titul zasloužilého mistra sportu.