Heslo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heslo je obecný prostředek k autentizaci uživatele (nemusí to být obecně pouze člověk). Uživatel je pokládán za oprávněného, pokud prokáže znalost hesla. Heslo je použitelné pouze tehdy, není-li ostatním uživatelům známé. Oprávněný uživatel musí držet heslo v tajnosti.
Obsah |
[editovat] Historie
Heslo se používalo v armádě pro rozlišení mezi vlastními a nepřátelskými bojovníky. Bylo to obvykle nějaké předem domluvené slovo. I dnes se používá ve strážní službě pro rozlišení osob ve tmě.
[editovat] PIN
PIN (osobní identifikační číslo) je další možnost autentizace uživatele. Jedná se o posloupnost číslic. Obvykle si ji uživatel nemůže vybrat volně, ale PIN je mu přidělen. Používá se například při výběru peněz z bankomatu. PIN je obvykle čtyřciferný.
[editovat] Použití hesel
Hesla se nejčastěji používají při práci s počítačem. Uživatel je obvykle odlišen od ostatním uživatelů uživatelským jménem' (login). Při přihlášení do systému společně s uživatelským jménem zadává i heslo. Uživatelské jméno je obvykle obecně známé, heslo k příslušnému uživatelskému jménu zná pouze uživatel sám. Příkladem je třeba Wikipedie. Tady je heslem libovolná posloupnost znaků, kterou si uživatel sám zvolí.
Hesla se používají i jinde. Například lze heslem chránit přístup dětí k různým televizním kanálům.
[editovat] Výběr bezpečného hesla
Výběr bezpečného hesla je poměrně jednoduchý. Nebezpečné je používat taková hesla, která lze uhádnout s použitím hrubé síly - například použít všechna slova z připraveného slovníku. Heslo by mělo být dlouhé a mělo by se skládat z „náhodné“ skupiny znaků. Je dobré si tuto „náhodnou“ skupinu znaků nějakým mnemotechnickým způsobem označit. Například „12345ctJcts“ - „Jedna dvě tři čtyři pět, cos to Janku cos to sněd“.
Známé hlášky, obměny jednoduchých slov, data narození, jména přítelkyň, manželek, dětí, psů aj. jsou pro hesla zcela nevhodná. Pomocí slovníkového útoku, nebo informovaného útočníka, lze taková hesla snadno odhalit.
