Georeliéf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Georeliéf je svrchní plocha zemské kůry. Sám o sobě je nehmotný, hmotným nositelem jsou horniny zemské kůry. Reliéf zemského povrchu ovšem úzce souvisí s vlastnostmi hornin zemské kůry, jejich uložením, stářím apod.

Georeliéf vzniká v důsledku působení endogenních a exogenních geomorfologických pochodů. Endogenní pochody vedou zejména k vytváření nerovností povrchu, exogenní pochody směřují k zarovnávání povrchu a zmenšování výškových rozdílů.

Reliéf povrchu Země je značně složitý a jeho popis v této komplexnosti by byl nesnadný. Při popisu je proto rozdělován na geometricky jednoduché plochy, které jsou navzájem odděleny lomy spádu (hranami). Plochy georeliéfu vznikají většinou činností jednoho geomorfologického pochodu, který působí v jednom směru. Proto jsou také nazývány geneticky stejnorodé plochy. Plochy mohou mít různý vzhled, sklon, orientaci vůči světovým stranám a expozici.

Vzhled ploch závisí na vlastnostech a uložení hornin, které ji tvoří, procesech, které na ni působí a stáří. Podle tvaru spádnic se rozlišují plochy

• přímkové
• konkávní
• konvexní

Podle sklonu se rozlišují plochy

• rovinné (0 - 2°)
• mírně skloněné (2 - 5°)
• značně skloněné (5 - 15°)
• příkře skloněné (15 - 25°)
• velmi příkře skloněné (25 - 35°)
• srázy (35 - 55°)
• stěny (více než 55°)

Podle orientace se plochy třídí obvykle jen do čtyř hlavních světových stran

• SZ až SV jako orientované k severu
• SV až JV jako orientované k východu
• JV až JZ jako orientované k jihu
• JZ až SZ jako orientované k západu

Orientace rovinných ploch se sklonem do 2° se nezjišťuje a nekategorizuje.

Expozice plochy je funkcí orientace a sklonu plochy.

Jednotlivé plochy georeliéfu pak vytvářejí složitější povrchové tvary (formy)