Dominik Tatarka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dominik Tatarka (14. března 1913, Plevník - Drienové – 10. května 1989, Bratislava) byl slovenský spisovatel a publicista.

Dominik Tatarka

Gymnasium začal studovat v Nitře, ale odmaturoval roku 1934 v Trenčíně. Poté studoval na UK v Praze a na Sorbonně v Paříži.

Od 1939 do 1944 vyučoval na střední škole v Žilině a v Martině. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. V roce 1969 vrátil legitimaci KSČ, protože nebránila suverenitu Československa, poté byl vyloučen ze všech organizací a od roku 1970 pracoval v manuálních profesích a stal se zakázaným autorem. Od tohoto vystoupení byl pod stálým dozorem StB. Roku 1977 jako první Slovák podepsal Chartu 77.

Roku 1986 mu Nadace Charty 77 ve Stockholmu udělila Cenu Jaroslava Seiferta.

[editovat] Dílo

• V úzkosti hľadania, (1942)
• Panna zázračnica, (1944)
• Farská republika, (1948) novela o SNP
• Ľudia a skutky, (1950)
• Prvý a druhý úder, (1950)
• Radostník, (1954)
• Družné letá, (1955)
• Človek na cestách, (1957)
• Rozhovory bez konca, (1959)
• Prútené kreslá, (1962)
• Démon súhlasu, (1963), časopisecky již r.1956
• Proti démonom, (1968)
• Písačky, (1979), Kolín nad Rýnem
• Sám proti noci, (1984), Řím
• Listy do večnosti, (1986), Toronto
• Navrávačky, (1988), Kolín nad Rýnem
• V ne čase, (1997)
• Písačky pre milovanú Lutéciu, (1999), Praha