Doba temna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doba temna je označení pro tu část českých kulturních dějin (18. století), o kterou se pod vlivem osvícenských předsudků historikové a obrozenci příliš nezajímali.1 Termín zpopularizoval zvláště Alois Jirásek svými romány Psohlavci a Temno, v nichž romanopisecky vylíčil násilnou rekatolizaci a germanizaci českého národa.
Pojem sám o sobě je sporný, neboť česká kultura 17. a 18. století byla umělecky a literárně velmi bohatá (období baroka). Spojení „doba temna“ bývá někdy také spojováno s obdobím pobělohorským (po roce 1620), kdy bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské a povoleno pouze katolické náboženství. Během tohoto období odešlo do exilu na 300 tisíc českých protestantů, včetně osobností světového významu jako byl Jan Ámos Komenský.
