Cursus honorum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cursus honorum (latinsky pořádek hodností) je pojem, označující služební postup jednotlivých úřadů v antickém Římě. Tato zvyková norma zaručovala, že nebylo tak možné jednoduše do úřadu dosadit občana, který se již dříve nestaral o státní záležitosti. Funkce tvoříci cursus honorum tvořily následující úřady: vojenský tribun, senátor, kvestor, prétor, konzul. Jednotlivé funkce musela dělit přestávka 2 let.

V době úpadku republiky bylo tento postup porušován, např. Gnaeus Pompeius Magnus obdržel od senátu prokonzulské impérium, přestože do té doby neabsolvoval žádnou předepsanou magistraturu.

[editovat] Kariéra římského úředníka

První stupněm, po absolvování desetileté vojenské služby, byla pro uchazeče o úřední hodnosti funkce kvestora (Quaestor) , buď před jeho přijetím nebo po přijetí do senátu. Tato funkce nezaručovala místo v senátu, ale praxe byla taková, že pokud úředník nebyl členem senátu byl za něj přijat. Tato funkce byla bez imperia, kvestor byl vlastně nižší soudní a hospodářský úředník. Podmínkou této funkce byl věk 30 let.

Po funkci kvestora a povinné dvouleté přestávce následovala úřední služba jako preator, což byla vyšší soudní funkce s impériem, jejíž náplní byl dohled nad soudy. Uchazečem o tuto funkci se mohl jedinec stát devět let po vstupu do senátu a ve věku 40 let.

Po další dvouleté přestávce následoval jeden ze dvou vrcholů úřední kariéry, kterým byl konzulát. Konzul byl nejvyšší úřední funkce, která sebou nesla nejvyšší soudní a vojenská práva. Konzulové svolávali sněmy a senát, předsedali na nich a předkládali jim návrhy. Vykonávali významné náboženské rituáli jménem obce. K jejich právům patřilo vnitřně spravovat stát, kde jim příslušela např. péče o pořádek, bezpečnost, státní hospodářství a právo rušit nařízení všech nižších úředníků, kromě tribuna lidu. Ve vojenské oblasti jim příslušelo vrchní velení, byli opravněni stavět armádu a přijímat její přísahu, jmenovat a povyšovat důstojníky, vést válku, přijímat kapitulaci nepřítele. Jejich imperium bylo v civilní správě omezeno právem občana odvolat se ke sněmu a právem veta tribuna lidu, vojenské imperium bylo neomezené.

Posledním krokem v kariéře úředníka se stal úřad censora, který nebyl Římany pokládan za součast pořadí hodnosti, protože sebou nenesla impérium. Vzhledem k tomu, že tohoto úřadu nemohl dosáhnout nikdo, kdo neprošel úřadem konzula, můžeme tuto fukci považovat za pokračování cursu honorum.

Na censora kandidovali, nebo byli zvoleni jenom ti konzulové, kteří měli pověst čestných mužů a byli všeobecně uznávaní. Censor byl velmi vážený muž „nepřednější ze Římanů“, a proto také zvolení bylo velkou poctou. Censoři rozhodovali o členství v senátě, o příslušnosti k jezdeckému stavu, přidělovali „státního koně", vedli soupis římských občanů. Měli také na starosti odhad majetku, státní zakázky a veřejné a stavební práce.