Chlévský hnůj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hnůj

Chlévský hnůj nebo zkráceně hnůj je tuhé statkové hnojivo vzniklé fermentací chlévské mrvy - směsi tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat (zejména skotu) a podestýlky, kterou může být sláma, piliny nebo pazdeří. Dobře vyzrálý hnůj je tmavá, snadno rýpatelná hmota v povrchových vrstvách hnědočerná, ve spodních nazelenalá, která při styku se vzduchem rychle černá. Páchne slabě amoniakem, zbytky steliva jsou patrné a dají se mechanicky snadno oddělit. Díky vysokému obsahu dusíku je hnůj cenným hnojivem.

Zrání mrvy v hnůj by mělo probíhat na hnojišti, které se buduje u stáje nebo na poli jako polní hnojiště. Zrání mrvy je složitý biochemický proces, při kterém jednotlivé složky chlévské mrvy (podestýlka - sláma, moč, pevné výkaly) podléhají částečnému odbourávání činností různých skupin mikroorganismů, zejména bakterií, plísní a aktinomycet. O intenzitě těchto procesů rozhoduje přístup vzduchu (kyslík), vlhkost prostředí a teplota. Za přístupu vzduchu postupuje odbourávání organických látek mnohem rychleji než v anaerobních podmínkách. Tím však vznikají velké ztráty organických látek a cenného dusíku.

Při omezeném přístupu vzduchu (za mírné anaerobiózy) jsou organické látky pouze částečně odbourávány a tvoří se více metanu, který brání rozkladu organických látek na oxid uhličitý, vodu, čpavek a popeloviny. Čím větší je přístup vzduchu v průběhu zrání mrvy, tím intenzivněji probíhají procesy biologického odbourávání a tím větší jsou ztráty na organické hmotě i na dusíku. Z pohledu kvality vyrobeného hnojiva je nejefektivnějším způsobem kompostování chlévské mrvy, které se však v praxi pro vyšší náklady a větší pracovní náročnost nerozšířilo.

Rozklad organických látek nemá na hnojišti proběhnout úplně a měl by být přerušen ve fázi, kdy lehce rozložitelné látky jsou v určité rovnováze (chemicko-biologické) k jejich rozkladným produktům. Tohoto stavu lze dosáhnout podle roční doby asi za 2-3 měsíce zrání mrvy.

[editovat] Literatura

• Richter, R., Hlušek, J., Ryant, P., Lošák, T.: Organická hnojiva a jejich postavení v zemědělské praxi. Úroda 50 (9): 9-12.
• Lexikon pro mladé a začínající zahrádkáře