Cesare Beccaria
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Cesare Beccaria (15. března 1738, Milano – 28. listopad 1794, Milano) byl italský aristokrat, filozof a politik, který se proslavil svým pojednáním O zločinech a trestech.
Narodil se v aristokratické rodině v italském Milaně. Studoval jezuitské koleji, kde roku 1758 studia úspěšně ukončil. Roce 1761 se i přes nesouhlas rodičů oženil s Teresou di Blasco. V té době měl dva velice blízké přátele, Pietra a Alessandra Veri. Společně zformovali tzv. „akademii pěstí“. Tato skupina byla „dedikována k neúnavné válce proti ekonomickému nepořádku, tyranii malých byrokratů, náboženské úzkoprsosti a intelektuálnímu pedantství“.
S podporou akademie pěstí začal Beccaria číst osvícenské anglické a francouzské autory a i když toho málo namluvil, psal hodně esejí. Jeho první dílo mělo název O nápravách finančního zmatku v Miláně roku 1762. Beccariova nejznámější esej Dei deliti e delle pene (O zločinech a trestech) byla napsána v akademii s pomocí jeho přátel. Když Beccaria psal pojednání, jeho přátelé doporučili téma, dali mu informace, rozvíjeli námět a společně uspořádali jeho dílo do jakéhosi čitelného výboru. Ačkoli se toto pojednání týkalo systému trestního soudnictví, Becaria neměl žádnou zkušenost nebo znalost tohoto systému. Je zde patrný vliv přátel – Alessandro Veri měl úřední post „ochránce vězňů“ v Milánu a Pietro Veri pracoval na historii práva útrpného.
Pojednání O zločinech a trestech bylo publikováno v roce 1764 v Monaku, ale Beccaria se obával politické reakce, proto toto dílo publikoval původně anonymně. Až poté, co bylo co bylo přijato a akceptováno státní mocí, publikoval jej Beccaria pod svým jménem. Mnoho lidí nemohlo uvěřit, že tento klidný, neznámý muž napsal dílo takového významu. Pojednání bylo veřejně pochváleno Kateřinou Velikou, Marií Terezií a citované Voltairem, Thomasem Jeffersonem a Johnem Adamsem. Dílo bylo publikováno v mnoha jazycích po celém světě a ovlivňovalo vytvoření a reformu trestního systému. Pojednání diskutovalo o sporných otázkách státní moci (zločin a lidská práva), které byly v té době velice diskutovány.
Francouzští intelektuálové pojednání vřele přivítali a Beccaria byl poté pozván do Paříže. Po příjezdu do Paříže však bylo jasné, že Beccaria se osvíceneckými intelektuály neshodne, intelektuálové si o něm mysleli, že „dětinský imbecil bez páteře a neschopný žít odloučeně od své matky“. Beccaria opustil Paříž dříve, než původně plánoval. Po pobytu v Paříži se distancoval od přátel a ukončil i svou činnost v akademii pěstí. Odešel do Rakouska, kde nebyl tak dobře známý a tiše pracoval pro rakouskou státní moc. Bez podpory svých přátel již nikdy nenapsal nic, co by bylo hodno publikace. Zemřel v roce 1794.
Po jeho úmrtí jeho legenda především ve Francii a Anglii rostla. Mnoho lidí si v té době myslelo, že byl k odchodu donucen státní mocí. Tehdejší veřejnost v těchto zemích si nechtěla připustit, že Beccaria odešel do ústraní dobrovolně.
Beccaria je považována za otce klasické kriminální teorie a bojovníka za lidskost. Jeho pojednání mělo rozsáhlý a trvalý dopad na ústavu USA, Listinu práv a svobod a systém trestního soudnictví v USA. Díky tomu, lze říci, že vliv tohoto díla je patrný dodnes.
