Carův kurýr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Michel Strogoff, frontispis francouzského vydání.

Michel Strogoff, původní ilustrace Julese Férata.

Carův kurýr (1876, Michel Strogoff) je známý historicko-dobrodružný román francouzského spisovatele Julese Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Román je též někdy česky vydáván pod názvem Michail Strogov.

V jednom svazku s tímto románem současně vyšla historická novela Drama v Mexiku (Un drame au Mexique) z roku 1851.

Román byl několikrát zfilmován:

1926, německý němý film ukrajinského režiséra Viktora Tourjanskyho,
1935, francouzský film režiséra Jacquese de Baroncelliho,
1956, francouzský film italského režiséra Carmineho Gallona,
1970, italský film režiséra Eripranda Viscontiho,
1997, francouzský film režiséra Bruna-Reného Hucheze.

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Jeden z nejlepších autorových románů se odehrává v carském Rusku za fiktivního povstání Tatarů proti v knize nejmenovanému ruskému carovi (z historických souvislostí v knize vypsaných však vyplývá, že se příběh musel odehrát někdy kolem roku 1862 a že tedy muselo jít o cara Alexandra II.). Během tatarského nájezdu dojde k přerušení telegrafického spojení mezi evropskou částí Ruska a jeho asijskými guberniemi. Za této situace je nutno poslat velkoknížeti v Irkutsku, který je zároveň carovým bratrem, zprávu, že jej chce zavraždit zrádce Ivan Ogarev. Tento úkol je svěřen kapitánovi carských kurýrů Michailu Strogovovi, udatnému muži, který nezapomněl na své prosté kořeny a který miluje svou vlast. Michailova poslání využívá Verne k detailnímu popisu Ruska, neboť Strogov cestuje vlakem, lodí, povozem a nakonec pěšky. Na své cestě se setká s dívkou Naďou, která rovněž putuje do Irkutska, neboť tam žije ve vyhnanství její otec. Při cestě po Sibiři jsou však všichni zajati Tatary a Strogov se mezi dalšími zajatci setká také se svou matkou. Ivan Ogarev označí Strogova za špióna. Na rozkaz tatarského emíra je Strogov přes zoufalé prosby jeho matky oslepen rozžhavenou čepelí meče. Přesto se mu za pomoci Naďi, která jej miluje, podaří uprchnout a dostat se včas do již obleženého Irkutska. Zde Strogov odhaluje své tajemství. Není slepý, neboť jeho oči před žhavou čepelí ochránili slzy, které uronil, když viděl jak je jeho matka nešťastná z toho, že bude oslepen. V závěrečném souboji zabije Strogov Ivana Ogareva, čímž zachrání nejen vlekoknížete před smrtí, ale také Irkutsk před obsazením Tatary. Nakonec vstoupí Strogov s Naďou do stavu manželského.