Bitva u Dien Bien Phu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dien Bien Phu

Co se týká situace v Dien Bien Phu, Francouzi tomuto místu věnovali takovou pozornost, že velením byli pověřeni hned tři generálové. Byli to Gen. Henri Navarre (vrchní velitel v Indočíně), Gen. René Cogni a Pluk. Christian De Castries (povýšen na generála během bitvy). Cílen francouzské koloniální armády bylo utkat se s Vietninhem ve velké rozhodující bitvě a samozřejmě zvítězit. Po poučení z předchozích střetů s Vietnamci, Francouzi potřebovali bojovat proti nepříteli, který byl vidět, a proti kterému mohli efektivně nasadit letectvo, techniku a dělostřelectvo. Toto famózní zakončení indočínské války se mělo uskutečnit právě v Dien Bien Phu, vesnici ležící v Horním Tonkinu, poblíž hranic s Laosem, vzdálené do Hanoje cca 300 kilometrů. Byla to rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšenými body, které později Francouzi obsadili a dali jim ženská jména Gabriele, Dominique, Huguette, Beatrice, Eliane, Claudie a Isabelle. 20.11. 1953 byla vesnice Dien Bien Phu obsazena francouzskými parašutisty. Již během výsadku na ně Vietminh střílel. Po dopadu na zem, došlo k drobné přestřelce, po které následoval relativní klid na dlouhou dobu. Generál Navarre později uvedl, že cílem zbudování v Dien Bien Phu opevněnou základnu je ochrana Laosu před Vietminhem. Vzhledem k tomu, že tábor nemohl být zásobován pozemními komunikacemi, vznikl letecký most z Hanoje. Vojáci dostali rozkaz „zakopat se“. Vzhledem k tomu, že vojáci věřili, že Dien Bien Phu brzy opustí, zakopali se jen povrchně. Nikdo z nich nevěděl, co tam vlastně dělají. Francouzští výsadkáři a příslušníci cizinecké legie se vydávali na hlídky do okolních kopců. První operace proběhla v prosinci. Legionáři měli za úkol vyhledat vojáky z 8. výsadkového praporu. Když je našli, byl jim v patách Vietminh. Od 15. ledna bylo téměř časté, že hlídky byly napadány. Pokaždé, když nějaká jednotka vyrazila na průzkum, stačilo na okraj údolí, narazila na Vietminh. Francouzi dokázali, díky svým radistům, poznat, že se k Dien Bien Phu blíží Vietminh, Gen. Navarre však nevěří Gen. Cognimu, že na okolních kopcích se již soustřeďuje Vietminh a rozmisťuje tam dělostřelecké baterie. Co se týče Vietminhu, celé operaci velel zkušený vojevůdce a blízký Ho-Chi-Minhův přítel, Gen. Vo Nguyen Giap (celý průběh bitvy popsal ve své knize Vietnamská válka) a samozřejmě na straně Vietminhu nechyběla pomoc spřátelených komunistických zemí v podobě sovětských a čínských poradců. Gen. Cogni byl pro evakuaci z prostoru, tábor však evakuován nebude, rozhodl Gen. Navarre, jako hlavní velitel. Věřil, že Vietminh bude rozprášen letectvem, které již měsíc bombardovalo přístupové cesty. Francouzi nepočítali s houževnatostí nepřítele, proto francouzské letectvo nestíhalo znovu ničit opravované cíle. V předvečer osudné bitvy je situace špatná pro Francouze. Letectvo již nedisponuje bombardovací eskadrou a posily, které žádal Gen. Navarre, mu byly opepřeny, protože vrchní velení v Paříži podceňovalo nepřítele. Odpoledne 13.3. 1954 začala dělostřelecká příprava Vietminhu trvající 12 hodin. Většina výsadkářů, kteří chránili základnu Beatrice, zahynula na svých postech. Vietnamci použili všechny kalibry. 105 mm, minomety 120 mm, 81 mm. Během pěti hodin, byl rozprášen celý prapor cizinecké legie. Vzhledem ke špatnému počasí, bylo vyloučeno veškeré odvetné bombardování. Ještě ten den padl opěrný bod Beatrice. Francouzi nebyli schopni vypátrat dělostřelecké baterie nepřítele, protože Vietninh děla upevnil na vysunovací rampy, které hned po útoku zatáhl zpět do úkrytu. 14.3. padla Gabriele. Francouzi provedli protiútok s jednotkou nováčků, ale neúspěšně. Vojáci byli nuceni stáhnout se zpět do pevnosti. Na pomoc obleženým vojákům v Dien Bien Phu, přispěchal speciální prapor výsadkářů, který seskočil na Isabele (kopec vzdálený 5 Km jižně od Dien Bien Phu). 28.3. dosedlo na letiště v Dien Bien Phu poslední letadlo. Francouzské letectvo bombardovalo nepřítele napalmem, bez jakékoli navigace. Stalo se přesně to, co Francouzi nečekali. Vietminh obsadil okolní kopce, kde zbudoval dělostřelecké posty, ze kterých mohl celou oblast velice přesně ostřelovat a ještě nebyl vidět. 30.3. po několikadenní přestávce zahájili Vietnamci útoky proti opěrným bodům Eliane, Dominique a Huguette – tzv. Bitva pěti pahorků (od 30.3. do 5.4. 1954). Nastalo období dešťů, balíky s příděly potravin, munice a lékařského vybavení padaly do oblasti kontrolované Vietminhem. Stalo se dokonce i to, že Francouzům došly padáky určené k zásobovacím přepravám materiálu. 30.4. zahajuje jednotka kapitána Sassiho operaci Kondor, jejímž cílem byla likvidace zásobování Vietminhu. Bohužel ke schválení operace došlo moc pozdě, takže neměla takový efekt, jaký byl původně naplánovaný. Prostor Dien Bien Phu, kontrolovaný Francouzi se pomalu zmenšoval, a tak Washington začal uvažovat o přímé letecké intervenci, ale riziko konfliktu a Čínou bylo vážné, takže na konec ze všeho sešlo. Francouzi až do poslední chvíle věřili, že jim američané přijdou na pomoc. Ve Francii začíná sílit hnutí proti válce v Indočíně. Vláda Francie začala v Ženevě vyjednávat se zástupci komunistického Vietnamu. Rozhovory vedl Pierre Mendès France. Cílem Francie bylo vydržet v Dien Bien Phu do skončení mírových rozhovorů, to však již bylo nemožné, protože poslední den bitvy nasadil Vietminh tzv. Stalinovy varhany. Druhý den 7. května 1954 Francouzi kapitulovali. Bilance této bitvy byla katastrofální hlavně pro Francii, pro kterou prohra znamenala nejen konec koloniálního panství v Indočíně, ale také cca 8000 zajatých vojáků. Ztráty na obou stranách se pohybovaly kolem 3000 mrtvých vojáků. I když měl Vietminh mnohem větší ztráty než Francie, mohl se radovat, protože konečně získal svobodu (i když na krátkou dobu), na kterou čekal bezmála 2000 let.