Augsburské vyznání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Augsburské vyznání, někdy také Augšburské vyznání nebo konfese je v latině (Confessio Augustana) a němčině (Augsburger Bekenntnis) sepsané shrnutí učení evangelíků od Philippa Melanchthona. Jedná se o jeden ze základních dogmatických spisů lutherské církve, součást Knihy svornosti.

Augsburské vyznání bylo předloženo 25. června 1530 na říšském sněmu v Augsburgu císaři Karlu V. jako vyjádření evangelických stavů k teologickým otázkám, které se lišily od katolických pozic, se snahou dosáhnout maximálního přiblížení a odmítnutí nařčení z bludného učení. Katolická strana vyznání odmítla spisem „Vyvrácení“, na který reagoval Melanchthon sepsáním „Apologie Augsburské konfese“.

Latinská a německá verze Augsburského vyznání – na obou se pracovalo souběžně – obsahují řadu odchylek. Konfese obsahuje celkem 28 článků ve 2 částech. Melanchthon ji později několikrát doplňoval a upravoval, zejména s cílem dosáhnout jednoty s reformovanou pozicí. Vydání z roku 1540, tzv. Augustana variata obsahovalo některá Melachthonova stanoviska, která se lišila od Lutherových, a byla proto předmětem ostré kritiky z vlastních řad po Lutherově smrti 1546. Kniha svornosti obsahuje původní verzi, tzv. Augustana invariata. Augsburské vyznání se často objevuje v názvech lutherských církví, v němčině zkratkou AB, v češtině a. v.