Asertivita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Asertivita je schopnost vztahujíci se k sebeúctě. Považuje se za důležitou komunikační schopnost. Je vyučovaná mnoha odborníky na vývoj osobnosti a psychoterapeuty a je také obsahem mnoha populárních sebezlepšujících příruček.
Jako komunikační styl a strategie se asertivita odlišuje od agrese a pasivity. Pro rozlišení těchto tří konceptů je důležité pochopit, jak se chovají ke stanovikům svým a cizím. Pasivní řečníci nebrání svoje vlastní názory, a dovolují tak agresivnějším lidem, aby je poškodili či zmanipulovali. Také většinou nezkoušejí přesvědčit někoho o své pravdě. Na druhé straně agresivní lidé nerespektují názory ostatních a jsou ochotni je i poškodit při jejich přesvědčování. Osoba, která komunikuje asertivně, se nebojí vyslovit svoje myšlenky ani přesvědčovat ostatní, ale respektuje ostatní a jejich stanoviska. Proti agresivním útokům se však brání.
[editovat] Techniky
Asi nejoblíbenější technika obhajovaná asertivitou je technika zaseklá deska. Sestává se z obyčejného opakování požadavků pokaždé, když se člověk setká s neodůvodněným odporem. Termín pochází z gramofonových desek, které když se poškrábaly, tak mohly vést jehlu gramofonu do nekonečné smyčky několika sekund.
Dále pak existuje důležitá technika přijatelného kompromisu. Spočívá v nalezení nějaké omezené pravdy, na které se může člověk s protistranou domluvit. Dá se pak „souhlasit z části“ či „souhlasit v podstatě“.
Negativní otázka vyžaduje další specifickou kritiku. Negativní tvrzení je na druhou stranu souhlas s kritikou bez slevení z nároků.
[editovat] Reference
- Smith, M. J. (1975). When I say no, I feel guilty. New York: Bantam Books.
- Bower, S. A. & Bower, G. H. (1991). Asserting Yourself: A Practical Guide for Positive Change. 2nd ed. Reading, MA: Addison Wesley
