Apatrida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Apatrida nebo také apolita je osoba, která není státním příslušníkem žádného státu, nepožívá ochrany žádného státu.

Vzniká v důsledku nesourodosti vnitrostátních úprav o nabývání státního občanství. Např. narodí-li se dítě rodičům státním občanům země podle jejíchž zákonů dítě nedědí státní občanství po rodičích (kde lze st. občanství nabýt pouze narozením na jejím území), na území jiného státu, a to takového, jenž uznává zásadu nabývání st. občanství pouze po rodičích - vlastních st.občanech, nikoliv na základě narození na daném území. Dítě tak nezíská st. občanství ani po rodičích, ani st. příslušnost státu, na jehož území se narodilo. Druhým případem vzniku bezdomovectví je ztráta st. občanství, aniž by současně nabyl jiné.

[editovat] Mezinárodní úmluvy

V roce 1954 byla dohodnuta Úmluva o postavení osob bez státního občanství, podle ní má apatrida postavení jako uprchlík, kromě sdružovacího práva a práva na zaměstnání.

V roce 1961 byla přijata Úmluva o omezení případů bezdomovectví, čehož se má podle jejích ustanovení dosáhnout přiznáním státního občanství všem osobám, které se narodí na území státu a staly by se jinak bezdomovci (platí pro státy, kde se uplatňuje zásada nabývání státního občanství po rodičích tzv. ius sanguinis). Dále udělí smluvní státy státní občanství i osobě, která se nenarodila na území státu a která by jinak byla bezdomovcem, pokud jeden z rodičů měl v době narození dítěte občanství tohoto státu(v případě států, které používají pro nabývání st. občanství zásadu ius soli-podle místa narození dítěte).