Aeronca L-3
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Aeronca L-3 Grasshopper | |
|---|---|
 |
|
| Aeronca L-3B v Národním muzeu letectva USA | |
| Typ: | spojovací a pozorovací |
| Výrobce: | Aeronca Aircraft |
| První let: | 1941 |
| Zaveden: | 1940 |
| Hlavní uživatel: | United States Army Air Forces United States Navy |
| Vyrobeno: | více než 1400 |
Aeronca L-3 byl pozorovací a spojovací letoun vojenského letectva Spojených států během druhé světové války. L-3 byl vojenskou verzí předválečného civilního cvičného typu Aeronca Model 65 „Defender“. Původně získal označení O-58, když byl poprvé objednán pro letectvo. Letoun byl zkoušen v létě 1941 během vojenského cvičení v Louisianě a Texasu, kde byl používán pro různé podpůrné úkoly (spojovací lety, převoz lehkých nákladů).
V době, kdy americké pozemní jednotky vstoupily do bojů druhé světové války, začaly používat letouny L-3 stejným způsobem jako pozorovací balóny v první světové válce – k navádění dělostřelecké palby na místa soustředění nepřátelských jednotek. Také byly využívány pro spojovací a přepravní účely a ke krátkým průzkumným letům, tedy pro úkoly, které vyžadovaly letoun s krátkým vzletem a přistáním na provizorních vzletových a přistávacích drahách.
Naneštěstí v době, kdy Spojené státy vstoupily do války, byla Aeronca L-3 (a její sesterský typ Taylorcraft L-2) prohlášeny za operačně zastaralé a nikdy nebyly oficiálně poslány na frontu. Důvodem byla nehezká tendence letounu přecházet do pádu a vývrtky v levotočivé zatáčce, stejně tak jako to, že byly k dispozici novější a modernější typy letadel. Místo na frontu byly posílány k cvičným jednotkám, kde sloužily jako cvičné letouny a „taxíky“. Spojovací piloti začínali výcvik na L-3 a poté přecházeli na větší letouny jako byly Piper L-4 nebo, v případě USAAF, Stinson L-5.
Existují zprávy o tom, že jisté množství L-3 bylo nedopatřením posláno na frontu v severní Africe a následně předáno jednotkám Svobodných Francouzů, které tam tehdy operovaly. Není ale známo, kolik letounů síly Svobodných Francouzů získaly.
Obsah |
[editovat] Varianty
- YO-58 – Čtyři letouny s motorem YO-170-3 o výkonu 65 k
- O-58 / L-3
- O-58A / L-3B
- O-58B / L-3B
- L-3C
- L-3D
- L-3E
- L-3F
- L-3G
- L-3H
- L-3J
- TG-5 : 250 ks cvičných kluzáků pro USAAF.
- LNR : Tři TG-5 pro US Navy.
Poznámka: označení L znamená liaison (spojovací), označení O znamená observation (pozorovací).
[editovat] Specifikace (Aeronca L-3)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1 pilot, 1 pozorovatel
- Délka: 6,67 m
- Rozpětí: 10,67 m
- Výška: 2,74 m
- Plocha křídel: 15,6 m²
- Plošné zatížení: 36,1 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 379 kg
- Vzletová hmotnost : 572 kg
- Pohonná jednotka: 1x čtyřválcový boxer Continental O-170-3 nebo Continental O-65-8
- Výkon pohonné jednotky: 65 k (48 kW)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 139 km/h
- Cestovní rychlost: 126 km/h
- Pádová rychlost: 73 km/h
- Dolet: 350 km
- Dostup: 3050 m
- Stoupavost: 123 m/min
- Poměr výkon/hmotnost: 85 W/kg
[editovat] Externí odkazy
 |
Tento článek o letectví je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
| Americké vojenské letouny druhé světové války | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| A-20 | FR] | F2A | F4F | F4U | F6F | F7F | F8F | P-26 | P-35 | P-36| P-38 | P-39 | P-40 | P-47 | P-51 | P-61 | P-63 | P-80 | |
| Bombardovací a torpédové letouny | |
| A-26 | B-17 | B-18 | B-24 | B-25 | B-26 | B-29 | B-32 | B-34 | B-37 | TBD | TBF | SBC | SB2A | SB2C | SB2U | SBD | |
| Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| L-3| L-4 | PBY | OS2U | SOC | PT-17 | T-6 |
| Transportní letouny | Vrtulníky |
| C-46 | C-47 | C-54 | R-4 |
| Experimentální letouny a prototypy | |
| FL | F8B | TB2D | XF5F | XP-46 | XP-49 | XP-50 | XP-52 | XP-54 | XP-55 | XP-56 | XP-57 | XP-58 | P-59 | XP-62 | XP-67 | XP-68 XP-71 | P-75 | XP-76 | XP-77 | XP-79 | XP-81 | P-82 | XP-83 | AM | XB-19 | XB-27 | XB-28 | XB-30 | XB-31 | XB-33 | YB-35 XB-38 | XB-39 | YB-40 | XB-41 | XB-42 | XB-43 | XB-46 | XB-48 | XPB2M | TB2F | TBY |
|
