Adina Mandlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Adina Mandlová na počátku čtyřicátých let

Adina Mandlová (28. ledna 1910 Mladá Boleslav – 16. června 1991 Příbram), vlastním jménem Jarmila, česká filmová herečka. Dodnes je mnohými považována za největší českou ženskou filmovou star se vším, co k tomu patří. Její život by sám o sobě vystačil na obsáhlý román či film, ovšem zcela odlišného ražení než celá řada nicotných zápletek, v nichž figurovala na plátně coby představitelka hlavní role. Krásná, talentovaná, inteligentní, obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, jehož jméno spolehlivě plnilo sály. Zároveň však nešťastná a psychicky nevyrovnaná žena, která dosáhla vrcholu a sáhla si na dno. Její údajné kolaborantské styky s Němci jí Češi dlouho neodpustili.

[editovat] Život

Adina Mandlová byla dcerou inspektora c. a k. státních drah Jana Mandla, který po třech chlapcích bezmezně toužil po narození dívky. Už od útlého dětství byla otcem až nekriticky hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Své zvláštní jméno dostala, protože měla předurčenou skvělou budoucnost. O její výchovu se staral výhradně otec a od čtyř let hrála na piáno. Otec ji velmi rozmazloval a všichni jí museli vykat, ale ona odpovídala tykáním. Když jí bylo osm let, otec zemřel a ona tak ztratila své dobré postavení a naopak hrát na piáno už měla zakázáno.

[editovat] Období puberty

Po smrti otce se rodinné poměry velice zhoršily. Matka našla několik strýčků, kteří rodinu podporovali. To však nestačilo a tak rodina pořádala loupežné výpravy do zahrad a polí. Mandlovi také pronajímali pokoje své vily studentům. Když bylo Adině čtrnáct let, matka si našla nového přítele. V šestnácti Adinu poslali do pařížského dívčího penzionátu, kde se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena za špatné chování a začala se věnovat herectví.

[editovat] Pozdější život

Již v 16 letech si našla milence a chodila s ním po nočních barech. Ve francouzském penzionátu si našla dalšího, s nímž otěhotněla, načež absolvovala potrat. Pak se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase. Po roce 1939 chodila s Fredem Schneinerem-Svítilem, on ji však opustil a ona se proto pokusila o sebevraždu. Po uzdravení se vrhla do bezstarostného užívání si života, takže vznikla průpovídka „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.“ Poprvé se Adina provdala za malíře Zdeňka Tůmu, ten však po roce spáchal sebevraždu. Podruhé byla vdaná za válečného pilota Kočvárka–Knighta. Opět rozvod. Její poslední manžel byl módní návrhář a homosexuál Ben Pearson. Našla s ním klid a žili spolu 37 let.

[editovat] Poslední roky života

V posledních letech svého života Adina hodně cestovala. Během války byl její přítel Svítil odvezen do koncentračního tábora. Adina natočila během války jeden německý film a byla zatčena a obviněna kvůli německé příslušnosti – pro nedostatek důkazů propuštěna. Jelikož nemohla najít angažmá, odešla do Anglie (s Kočvárkem). Po smrti Bena se vrátila do vlasti a žila na zámku v Dobříši. Zemřela na tuberkulózu.

[editovat] Herecká kariéra

První hereckou příležitost dostala Adina Mandlová hned na počátku třicátých let od zcela podprůměrného režiséra Josefa Mdeotti - Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pes předznamenal její hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka nebo Děvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních, zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarové a Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům, Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se Adina Mandlová dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních životních situacích. Po odchodu do exilu se jí bohužel již nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat.

[editovat] Nejlepší role

Život je pes – Eva Durdysová
Holka nebo kluk? – Ada Bártů
Cech panen Kutnohorských – Rozina
Kristian – Zuzana Rendlová (Svatováclavská cena ministra průmyslu, obchodu a živností za herecký výkon)
Kouzelný dům – Marie Ungrová
Přítelkyně pana ministra – Julie Svobodová
Pacientka dr. Hegla – Karla Janotová
Hotel Modrá hvězda – Milada Landová
Okouzlená – Milada Jánská
Noční motýl – Anča, zvaná Kiki (Národní cena 1942 za herecký výkon)
Šťastnou cestu – Helena Truxová